Hold rostlinám, nápojům i dílu lidí

V bývalém cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna je pro zájemce otevřena výstava. Koná se čtvrtý ročník krátkodobé floristické expozice.

V pátek 4. 8. 2017 se uskutečnila vernisáž aranžmá sezónních květin a rostlin v klášterních prostorách. Podle Lenky Tondlové, autorky koncepce výstavy a správkyně památkového objektu, se projekt pojmenovaný …na zdraví!, váže ke třem tekutinám: vodě, vínu a pivu v kulturně historických souvislostech. K tomu se druží dědictví názorných tabulí Orbis pictus, které zobrazují lidské činnosti a uplatnily se ve výuce zlatokorunské školy založené kolem r. 1774. Téma otevírám glosami k nápojům a doplňuji několika fotografiemi s květinovými kompozicemi i snímky z exteriéru.

Voda (nejen) u cisterciáků

Cisterciácký klášter Zlatá Koruna, založený králem Přemyslem Otakarem II. roku 1263, je postaven blízko řeky Vltavy, kterou je obtékán ze tří stran. Lokalita byla zvolena záměrně jak z pohledu přírodní ochrany, tak z provozního a i z mystického zření. Zlatokorunští mniši přivedli do kláštera vodu proudící samospádem, a to umělou stokou z potoka pramenícího na úpatí hory Kleť.

Voda je elementární symbol, zdroj veškerého života. V křesťanské ikonografii má voda význam očišťujícího prvku – při křtu se smývá poskvrnění hříchem. Voda smísená s vínem v křesťanské svátosti oltářní představuje tradiční duální systém; pasivní element vody oživuje „oheň“ vína, což míří ke dvěma podstatám (bůh a člověk) v osobě Ježíše Krista. Struktura vodního symbolismu je rozsáhlá. Ať si je přivlastní jakékoli náboženství, vody si uchovávají trvající význam: jsou očistné, obnovující a předcházejí stvoření. Nezapomínejme ani na vody smrti…

Vinná réva a víno

Vinná réva je starodávná kulturní rostlina, známá už v Orientu i Egyptě (kolem r. 3000 př. n. l). Ve starověkém Řecku byla réva darem Dionýsovým (původně bůh úrody a plodnosti, později uctíván jako bůh vína a veselosti). Zvyk nadměrného pití vína rozšířený v různých kulturách, měl kultovní kořeny ve starověkém Řecku. Smyslem pití bylo, přivést člověka do extáze pro spojení s bohy. Víno mělo pomoci objevit pravdu – in vino veritas – a tím potlačit čaromoc. V tradiční symbolice však víno nesouvisí s opojením, ale představuje nápoj ducha.

Řeky ve vinařství překonali Římané. Víno popíjeli smíšené v různých poměrech s teplou i studenou vodou; pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Nejoblíbenějším nápojem Římanů z tzv. umělých vín, bylo mulsum vinum, směs vína s medem: dvě třetiny trpkého falernského a jedna třetina medu prvotřídní kvality. Směs se pila při snídani, podávala se jako aperitiv při hostinách. Užíváno též jako léčivý nápoj. V Římě, v počátcích republiky, bylo ženám pití vína zakázáno s hrozbou trestu smrti. Ve světském umění je hrozen vína atributem Bakcha, římského boha vína (řecký Dionýsos), je zosobněním podzimu.

V náboženském pojetí je vinná réva symbolem Krista a křesťanské víry; odvozeno z biblického podobenství o vinném kmeni Já jsem ten vinný kmen pravý…(J 15,1-5). V křesťanské symbolice byl Kristus vinař a učedníci jeho plody.

Pivo

Vařilo se už v Mezopotámii i v Egyptě. Obvyklé bylo u Thráků, Panonů, Germánů i Galů; připravováno hlavně v severních oblastech. Řekové pivo považovali za barbarský produkt a vyhýbali se mu. Římský císař Julián Apostata (Odpadlík) ochutnal pivo keltské. Protože ho nadýmalo, napsal o něm posměšné verše.

Starodávné účinky pití vína

Ve středověké sbírce Gesta Romanorum (anekdoty a pověsti asi z konce 13. či počátku 14. století) se píše, parafrázuji – Noe našel divokou révu. Byla kyselá, i vzal krev čtyř zvířat: lva, beránka, vepře a opice, smíchal ji se zemí a vzniklo hnojivo, které dal ke kořenům rostliny. Z krve zvířat réva zesládla. Po pití vína jsou někteří lidé divocí jako lev, jiní bývají v opojení bekajícími beránky a další se v opilosti projevují jako nestydaté opice. Ke „sviňským“ účinkům opilosti výklad chybí…

Autorem fotografií je Zdeněk Hosman