V bylinné části naší zahrady každoročně rozkvétá trvalka pojmenovaná latinsky echinacea purpurea, třapatka nachová. Latinský název je odvozen ze slova echinus = ježek (echinatus – ježatý, ostnitý), trefného označení květenství v podobě kuželovitého květního lůžka, tzv. terče. Echinacea je léčivka a výrazná nektarodárná rostlina, vysoká je mezi 110 – 130 cm. Ve slunných červencových dnech bývají květy plně obsazeny hmyzem, nejvíce motýly a čmeláky, ti mají potřebně dlouhé sosáky. Přilétají i včely a nasávají při okrajích. Můžete-li, vysaďte si na zahradě echinaceu purpureu. Sobě pro radost i krásu; též k užitku hojně přilétajícím hmyzím hostům...
Jsem obdivovatel kreativní přírody. Amatérsky se pokouším o rozlišení jednotlivých skupin hmyzu, zde motýlů, ti jsou v souboru fotografií nejpočetnější.
Kulturně historické dědictví
Motýl je v mnoha kulturách symbolem střídání, proměny, krásy i pomíjivé radosti. Pro přelétavost a „nestálost“ byl přiřazován k vílám, amoretům (okřídlené dítě; odvozeno z figury bůžka lásky Amora) a géniům (bytosti chránící člověka). Motýl rodící se z kukly byl antickými autory považován za symbol duše osvobozující se z těla. Hlavně v době helénismu se zobrazuje na stěnách hrobek. Motiv motýla byl módní na některých náhrobcích také v 19. století.
Motýlí křídla, jako určující znaky, mívají některé bájné bytosti: Psýché (duše), Hóry (bohyně ročních období a řádu v přírodě i ve společnosti), Zefyros (západní vítr, ochránce rostlinstva) či řecký Hypnos (bůh spánku), římský Somnus (bůh snů).
Psýché s motýlími křídly sedící na skále (helénské období). Výška sochy 31, 8 cm. Zdroj: Slovník antické kultury, obraz XXXIII.
Moudrý člověk se nemusí bát ničeho, ani smrti, ani bohů, ani osudu, ani lidských zákonů. Pokud neusiluje o nic jiného než uvážlivý životní klid, rozkoš jemně prozářenou světlem rozumu, může dospět k cíli, k blaženosti, ke GALÉNÉ TÉS PSYCHÉS k „tišině“ duše (Eugen Fink, filosof; z přednášky Zahrada Epikurova r. 1968).
Užité prameny:
Heiko Bellmann: Hmyz. Euromedia Group, k. s., Praha 2015
Hans Biedermann: Knaurs Lexikon der Symbole. Droemer Knaur, München 1989
Eugen Fink: Oáza štěstí. Mladá fronta, edice Váhy, 1992
Kolektiv autorů: Slovník antické kultury. Nakladatelství Svoboda. Praha 1974
Fotografie: Zdeněk Hosman