Podzimní svátek stromů

U pradávných Slovanů, podobně jako u Germánů býval oblíbený kult stromů. Kronikáři píší, jak křesťanští věrozvěstové kultovní stromy káceli, aby místo nich zasévali „pravou víru.“ Stromový a lesní fotoblog.

Žiji v oblasti, kde už od dětství vídávám bučiny, případně smíšené lesy s různým podílem buků. Buky jsou velmi přizpůsobivé stromy, nevadí jim zastíněná poloha, ani letní úpal; jen trvalejší zamokření jim nesvědčí. Půvab buku lesního je určen proměnlivostí barevnosti listů od jara do podzimu.  Nápadnými je činí světlá a hladká kůra. Ta přitahuje ničitele k vyrývání obrazců a iniciál. Následně publikuji výběr detailů i celků buků.

Trojboká bukvice je po dvou semenech uložená ve schránce.

Bukvice jsou uloženy v dřevnaté číšce s ostny na povrchu; číška se otevírá čtyřmi chlopněmi.

Poživatelné části stromu

Možná zní někomu neuvěřitelně, že od doby železné byl buk součástí jídelníčku člověka. Starořecké jméno stromu phegos je blízké výrazu pro „jídlo,“ phagein. Latinský název buku – fagus, je z řeckého odvozen. Pupeny a jarní listy mohou být součástí zeleninových salátů i polévek. Václav Větvička (příjmení znamení), zámecký zahradník ve Štiříně napsal, že první zelené a stříbřitě chlupaté jarní listy buku to je taková pochoutka, že jsem zatím žádný rok nevynechal…to se ze mě stane housenka, vegetarián, listožrout a neodolám, abych aspoň hrst bukových listů nesežral, každý jiný výraz by tu nebyl vhodný. Je známo, že v dřívějším pastevectví bukové mlází hojně spásaly krávy, kozy, ovce i koně. Listy obsahují minerály, škrob, bílkoviny.

Bukvice, postaru též bukyně, bývaly v alpských oblastech a na sever od nich, místním zdrojem kuchyňského oleje. Olej z jader prý obsahuje až 23 procent bílkovin. V dětství, když jsme na podzim v lese shrabávali spadané listí buků kravám pro stelivo, jsem vyloupaná jádra bukvic vychutnával.

Vidím tě…

V nádoru kmenu hnízdí houby.

Šepot bolesti.

Zajizvování.

Rozjímání.

Údiv.

Intelektuální výživa bukem

Řecký historik Hérodotos v 5. století př. n. l. ve spisu Dějiny IV, kapitola 67, poprvé uvedl a později římský historik Tacitus v 1. století n. l. ve svém spisu Germania zmínil jeden ze zvyků obyvatelstva střední Evropy: Zdejší domorodci na plátně sestavují písmo z větví stromů. Mohlo by tím být vysvětleno, jak se buk přenesl nejen do některého jazyka a do knih?  Například v ruských slovech buk – buk (druh stromu), bukva – písmeno, azbuka – abeceda, je buk patrnou částí slov. Německá slova die Buche – buk, Buchstabe – písmeno (doslovně „bukové tyče“), das Buch – kniha, též dokumentují spojitosti. Anglické slovo beech – buk, se tvarově liší od slova book  (vysloveno buk), ve staré angličtině asi do r. 1000 býval tvar boc, plurál bec = kniha, text…

Údy.

Tělesnost I

Tělesnost II

Letité vzpínání se ke světlu.

Buk s vytáhlými větvemi obklíčený smrčím.

Mnohaletý samotář na suťovém svahu.

Krása podzimní bučiny (kliknutím na foto je zvětšíte).

Buková katedrála na svazích hory Kleť (kliknutím na foto je zvětšíte).

Mezi buky tu a tam nacházíme podivuhodné samotáře i starouše. Vytrvale odolávají času i pilám dřevorubců. Rostou-li na příkrých suťových svazích a jsou chráněnou přírodní památkou, mají naději dlouhověkosti. Prostor bučiny pociťuji jako katedrálu přírody. Duch pocestného se v ní může třeba nadnášet...

Fotografie: Zdeněk Hosman