Divoké nemá slov...

…avšak promlouvá. Otevření vstupů vnímavosti. Orientace v teritoriu podle trvale platného rčení „pole má oči, les uši.“ Fotoreportáž.

Opakovaně i dlouze jsem letos pozoroval chování divého zvířectva v ohrazeném prostoru u jednoho chovatele. V osazenstvu převládala čeleď jelenovitých (Cervidae) konkrétně daněk skvrnitý (Dama dama) i pár jedinců jelena siky, zvaného též sika japonský (Cervus nippon); celek doplňovalo stádo muflonů, čeleď turovití (Bovidae). Při pozorování zvěře jsem zapomínal, že chci také fotit. Zaznamenal jsem jednu neobvyklost.  (Kliknutím lze většinu fotografií zvětšit).

Od zbytné ozdoby k potýkání parohatých

Biolog Stanislav Komárek (1958) v souvislosti s větevnatými výrůstky na hlavách samců jelenovitých konstatuje, že tyto excesivní, výstřední až luxusní struktury své nositele omezují v pohyblivosti. Uvažujte – tíha paroží na hlavě a jak s rozložitou korunou kličkovat mezi stromy a větvemi? Uvádí se, že vyzrálé paroží jelenovitých obsahuje asi 45% organické hmoty, 50% fosforečnanu vápenatého a 5% dalších vápenatých, hořečnatých a jiných solí. Každoroční shazování parohů a jejich opětovný nárůst je pro organismus zvířete z hlediska výživy velkým zatížením.

V živočišné říši jsou větší parohy i rohy samců znakem síly a hodnostního postavení ve společenstvu. Jsou výhodné pro soupeření o samice. Takto viděno, nejsou ozdobou bez užitku, jsou zbraní. Avšak cílem soubojů není soka usmrtit, ale odehnat.

Chování zvířecích zajatců může být někdy překvapující, příkladně u ritualizovaných soubojů. Vedle obvyklých vnitrodruhových zápasů, například daňkové mezi sebou, jsem zaznamenal mezidruhové klání – z chovu jeden ze dvou jelenů sika opakovaně útočil na jím určeného daňka. V souvislosti s mezidruhovými potyčkami se v etologii (nauka o chování živočichů) užívá sousloví agonistické chování (řecké agón, utkání). Takové chování zahrnuje aktivní (imponování, hrozba, útok) i pasivní bojové chování (usmiřování, obrana, útěk).

Mufloni se v revíru s jelenovitými dobře snášejí.

Daňkové s dobře vyvinutým parožím se myslivecky charakterizují jako statní lopatáči.

Jelen sika žije divoce v jihovýchodní Asii, Japonsku a Číně. Do Čech byl dovezen koncem 19. století.

Tmavě zbarveného daňka bez charakteristických skvrn na hřbetě sika opakovaně vyzýval k boji.

Úvodní očichávání či „oťukávání zbraní“ soků.

Součástí rituálů v přípravě na duel je provokování soupeřů. Porovnejme velikost těl i zbraně rivalů.

Mladému muflonovi potyčka nehrozí.

Vzrušený sika zapíchl parohy do země; takto ventiluje přetlak napětí.

Následovalo krátké zklidnění.

Náznak souboje. Při sikově útoku z boku na hlavu a krk soupeře by jeho bodce soka zranily.

Zaklesnutí parohů a jejich obracení i pohupování je další fáze rituálu souboje.

Přetlačování soupeřů.

 Propletenec parohů zvířaty stlačený až k zemi (použití techniky akvarelu pro náčrt k obrazu – úprava ve Photoshopu).

V podvečerech duely končívaly.

Před zimou zvířata letní šat přebarvují na tmavý zimní. Jak náročné období je asi čeká?

Fotografie: Zdeněk Hosman