Mě se líbily nejen plechové reklamy, ale některé značky vydávaly k artiklu při nákupu ještě maličké knížečky - např. tváří naposledy jmenované Francovky Alpy byl mnou milovaný kocour Felix. A jeho veršované průpovídky. Babička zase nedala dopustit na polévkové koření Pikolík (nevím už jestli si to pamatuji dobře) a ten také vydával veršované kraťounké pohádky. Jako děti jsme si s nimi hráli na domácnost, u babičky jich byla plná škatule. A také sešity Punťa - mimochodem, kocour Felix byl výtvarně dílem Američanů, ale Punťu vytvořil René Klapač, kosmopolitní výtvarník, Čech narozený ve Francii a žijící v USA. Obě postavičky a jejich souputníci se mi moc líbily a dlouho jsem neviděla nic tak vydařeného. Ráda jsem si zavzpomínala pane Zdeňku.

Děkuji za osobně laděnou diskusní vzpomínku. O fenoménu reklamních cedulí, tabulí, vývěsních štítů z minulosti, by se dalo psát v několika pokračováních a z různých náhledů. Ve svém fotoblogu jsem se pokusil o stručné představení podoby specifického grafického designu v dřívějším prostředí ČSR, např. z 30. let 20. století, v době hospodářské krize