Maškarní sál krumlovského zámku je velkou inspirací pro veselice jako je masopustní rej. Kdo tam vstoupí, po chvíli ztrácí přehled o tom, kde končí realita a začíná fantazie. Mistr Lederer využil nejen účinek fresek, ale i zrcadel. Možná právě proto v posledních letech tak kypí touha po průvodech maškar, bez ohledu na velikost měst či obcí. Divadlo bylo vždycky zrcadlem společnosti. Prostí lidé možná chtějí po svém „nastavit zrcadlo“ maškarám, které si o sobě myslí, že mají právo určovat dějiny země. Letošní průvod mě okouzlil fantazií a nápady. Některé jsou propracované do velkého detailu a jiné, jen hrubě načrtnuté – jako zkratka reality. Skvělé, účinkuje to oboje. Děkuji pane Zdeňku za krásný blog, připomenul mi bezstarostné mládí u vás v Krumlově. Plné smíchu a radosti ze života. Posílám pozdrav, který bude třeba inspirací – nejen hudební: http://jdem.cz/dupcj6

Paní Dano, Váš diskusní vstup vítám a chválím. Zmiňujete různé náhledy a kulturní a společenské souvislosti více než trefně...

Děkuji Vám za trvalejší přízeň, jakož i za zaslaný pozdrav

Tak to se hodně povedlo. Krásné fotky, masky plné skvělých nápadů a ještě doplněné nějakou tou moudrostí, které není nikdy dost. Děkuji

Paní Pražáková, děkuji za ocenění z něhož mám radost

Krásné a děkuji za inspiraci, u nás to teprve vypukne

Paní Štanclová, děkuji za díky a ať se to u vás také vydaří

Dech beroucí nádhera!

Snad na žádné jiné město se Goethův výrok o tom, že karneval je slavnost, která není lidu dávána, nýbrž kterou si dává sám, se nehodí tak přesně, jako na Český Krumlov.

Obyvatelé Českého Krumlova jsou nadáni mimořádnou dávkou invence a tvořivosti, což po léta dokazují pořádáním akcí, které připomínají historii města, jako např. každoroční Slavnosti růže.

Skoro by se chtělo říct, že na co v Krumlově sáhnou, to přivedou k naprosté dokonalosti.

Začátkem 90. let si sami začali šít renesanční dobové kostýmy na Slavnosti růže a brzy se vypracovali tak, že dnes šijí historické kostýmy pro barrandovský fundus a pro další města, která pořádají slavnosti v historickém duchu.

Krumlovskými slavnostmi žije nejen celé město, ale i celé rodiny; někteří jsou členy skupiny renesančních tanců, jiní zase souboru středověkých písní, zapojují se i nejmenší děti.

Entuziasmus a občanská pospolitost Krumlovských je záviděníhodná o to víc, že se tu po válce obyvatelstvo úplně vyměnilo. Přitom i soužití s romskou komunitou, která do Krumlova přišla hned po válce, by se dalo označit za příkladné a

následování hodné.

Díky za krásný blog a nádherné fotky!

Paní Blahová, vítám Váš obsáhlejší diskusní příspěvek. Je z něj patrné, že jste velmi dobře informovaná. To, co uvádíte jsou fakta (latinské factum = čin), tedy činy. Víme oba, že aby někde mohlo leccos kulturního uskutečňovat, k tomu jsou potřeba nadšení lidé, kterým říkám "tahouni;" pak také organizátoři a v tom nejlepším významu slova jsou potřební i "pěšáci."

Zmiňujete Slavnosti růže, vzpomínám si na dávný tištěný program, se snad jen krátce uskutečnily už někdy v roce 1968 (?). Pak dlouho nic a v 90. letech 20. století došlo ke znovuoživení.

Kulturní jevy prosazované lidmi zdola jsou velmi potřebné. Je třeba tohle pěstovat a pomáhat rozvíjet nejen jako užitečnou, ale i pěknou bylinku.

Děkuji Vám za pochvalu.

Zároveň si myslím, že v tomto si velké díky zasluhují organizátoři i účastníci Krumlovského masopustu.

Opět skvělý blog, jak je od Vás obvyklé.

Díky za informace i moc pěkné fotky, pane Hosmane.

Paní Šípková, za průběžnou přízeň Vám srdečně děkuji.

Libi se mi to, vypada to take kultivovane.

Pane Vokoune, děkuji.