Zdeňku, líbí se mi, jak dokážeš pojmout každý svůj výlet zeširoka. K cestovatelským postřehům přidat i pohled historický, eventuálně slovotvorný. Navíc se u tebe můžeme spolehnout na velmi vkusné a výstižné fotografie. Je radost se probírat tvými blogy. Gratuluju a jako vždy rád "karmuju" :-) a těším se na další.

Vašku, při pohybu krajinou ji vnímám celistvě, tj. přesně tak, jak zmiňuješ. Souvislostí bývá vždy více, než publikuji; mám rád informační uměřenost. Děkuji za ocenění a přízeň.

Vůbec nikdy mě nenapadlo, že se Markéta Lazarová točila na Želnavě. A mělo mě to trknout, vždyť ten film, i kraj, tam tak dobře znám. Možná, že své učinil pohled přes oko kamery a kameramanův styl. Každý vidíme krajinu nějak po svém. Želnava je doteď pro mě zvláštní místo - kopec, na kterém stojí kostel sv. Jakuba, jakoby rozděloval dvě krajiny - přijížděli jsme vždy od Lipna a z té strany až ke kostelíku byl vlevo dominantní masiv Plechého, a v pozadí pokračující hřeben podél hranic. Ale pak se vynořil na temeni kopce za pár listnáči ten kostelík. Teď po sametu opravili fasádu na bílou se skutečně antracitově černými prvky (lemy oken, podsebití, ozdobné cihly na hranách věže atp.) - vždycky jsem se ho lekla, vypadal vážně výhrůžně, skoro jako memento mori - a tak jsme ho autem rychle minuli - a otevřela se překrásná krajina směrem k Volarům, a podél Vltavy proti proudu - taková velká mísa zvlněná, sem tam lesík, velké lesy na obzoru, nádhera. Proti pompéznímu pohledu na hřeben Plechého, působila tak domácky a mile. Možná že jen na mě, protože jsem se těšila na cíl cesty - Nové Hutě nedaleko Kvildy, a celá ta cesta byla - a stále je - kouzelná. Díky za blog Zdeni, pomohl mi vyvolat krásné vzpomínky, a už se těším, snad se tam, až sleze sníh, podíváme zase. Jezdíme na Kvildu tak, že schválně objedeme celou Šumavu podél Vltavy, přes Lipno až k jejím pramenům. Krásné snímky a moc zajímavé informace z hluboké minulosti. Přeji krásný víkend a zdravím srdečně.

Film Markéta Lazarová se natáčel nejen poblíž Želnavy, ale jsou uváděna i další místa - Mrtvý luh, Horní Planá, Nová Pec, Volary, Lipno, Kvilda.

Josef Váchal, grafik a vytrvalý poutník Šumavou (nachodil tam od r. 1910 přes tisíc kilometrů) ve svém opusu - knize Šumava umírající a romantická s velkými dřevoryty obrazy, výstižně napsal: Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami; hledáme v ní to, co do ní odjinud jsme přinesli.

Dano, Váchalův postřeh se víceméně vztahuje i ke Tvému diskusnímu napsání. Doufám, že při vaší budoucí okružní jízdě Šumavou se po domluvě uvidíme? Do budoucna přeji nejen odhodlání, ale především dobré zdraví.

Děkuji

Krásné fotky s velmi zajímavým bonusem Děkuji.

Těší mne Váš pohled. Též Vám srdečně děkuji.

Je to hrozný, jak někdo píše o Šumavě, dávám automaticky karmu

Stejně bych se hrozně rád vrátil před Šumavě osudný rok 1870...

Vítejte v rodině milců Šumavy, třeba i té starší...

Karma patří Šumavě. Děkujeme

Zdeňku, díky Vám za blog opět bohatý na informace o krásných místech Šumavy a stejně tak i za pěkné obrázky.

(Jste mi připomněl dovolenou před mnoha lety na Kvildě. Při cestě do Sušice němečtí rekreanti upozorňovali na Pupin:-))), a ptali se, co znamená...cakacáno (vstup zakázán) :-))))

Marie, děkuji za díky.

Názvy míst na Šumavě dlouho fungovaly dvojjazyčně, tj. vedle českých i německé. Dřívější generace obyčejně znala jméno konkrétního místa česky i německy. Co rekreanti mysleli slovem Pupin, jak nejspíše foneticky píšete, je těžko odhadovat. Měl-li by to být Boubín, mohli by němečtí turisté vědět, že je to Kubani, anebo Kubany.

Zasloužená karma

Děkuji.

Nádhera. Šumava je moje velká láska. A jsem rád, že to k ní nemám z Českých Budějovice tak daleko.

Můj otec Šumavu miloval. Vím proč. Díky.

Děkuji.