Zdeňku, moc jsi mne potěšil. Už se k pramenu asi nepodívám, ale rozhodně tam vyšlu vnuky. Děkuji za krásný blog.

Blanko, děkuji Ti za návštěvu fotoblogu i milé vyjádření.

Kvalitní fotografie. Téma pramenů je krásné, oslovuje mě.

Není však vůbec v rozporu s vírou a církví. A není třeba uměle stavět církev jaksi "proti pramenům". Naopak. Myslím si, že lidé, jak věřící, tak nevěřící mají obecně prameny v úctě. Pohledem víry (například už ve Starém Zákoně) je pramen Božím znamením a vždy je pomocí člověku. Viz epizoda s Mojžíšem v poušti, jak uhodil holí do skály a vytryskl pramen. Anebo příběh o Bernadetě a lurdské jeskyni.

Velice mě oslovuje (žel zaniklá) kultura sudetských Němců, kteří pečovali o prameny a stezky v horách s obrovskou úctou. A přirozeně tu úctu spojovali s křesťanskou tradicí - často u pramenů postavili miniaturní kapličku, či sochy světců a světic. Některé z těch pramenů v poválečné době (po vyhnání) zchátraly a obnovují se až ve svobodné době. Znamením dneška je objevovat smysl věcí v té dimenzi, která lidi spojuje.

Moc zdravím, Zdeňku, s úctou

Marku, děkuji za Váš obsáhlý diskusní vstup, jakož i za pochvalu snímků.

Co jste napsal, je Vaše osobní, tj. niterné vyznání (i poznání), které vítám; a tímto i vhodně rozšiřujete i prohlubujete téma, včetně příkladů.

Lidská péče o prameny by měla být rozšířená i trvalejšího rázu, ať je vody někdy dostatek a tím více, když jí ubývá. Péče je součást šířeji chápané kultury.

Gaston Bachelard v eseji o obraznosti hmoty: Voda a sny (1942), napsal, že: "Lépe než kdokoli jiný zná hodnotu vody venkovan, protože ví, že tato čistota je ohrožena, ale i proto, že se dovede napít čiré čerstvé vody v pravou chvíli, že ji pije v oněch vzácných okamžicích, kdy mu voda, ač je bez chuti, chutná, kdy touží po čisté vodě celou bytostí."

Marku, Vás pozdrav opětuji.

Prameny jsou fascinující... z ničeho nic vyvěrá ze země ten kyslíkovodíkový slepenec, kterému vděčíme za život. Taky jsem se nedávno vypravil na pouť k prameni místního potoka, ale zmizel mi pod dálnicí, pacholek

Jene, je to tak, jak jste napsal - prameny jsou fascinující, stejně jako voda.

Díky za návštěvu.

Potěšilo Mám ráda studánky a prameny vůbec

Paní Štěpánko, díky za přátelskou diskusi.

Zdeňku, to je zase velmi bohatý blog - pro duši i pro potěchu oka.

Ta věta o viditelném a neviditelném je geniální. Jen by bylo třeba, aby si to lidi uvědomili...že to viditelné je v mnoha případech (konzum) pomíjivé, na rozdíl od neviditelného duchovna.

Moc Vám za ten blog děkuji.

Marie, jste můj člověk.

Když jsem poprvé četl v kamenu vytesanou větu: VIDITELNÉ PATŘÍ ČASU, NEVIDITELNÉ VĚČNOSTI, nadchlo mne to stejně, jako Vás. Připomnělo mi to Saint-Exupéryho v Malém princi - moje tajemství je jednoduché; to důležitější je očím neviditelné. Občas někteří cosi zahlédnou...

Děkuji Vám za návštěvu i za přízeň.

S potěšením také připíjím na trvalost zřídla. Je to krásné místo - a krásná společnost. Děkuji.

Paní Dano, přátelsky zdravím a děkuji za diskusní vstup i za

Moc pěkný. Ve své křivoklátské domovině eviduji tři studánky,které příležitostně opečovávám ale hlavně upijím a pejsan se mnou,je to božský...

Pane Petře, těší mne, že nezávisle na sobě sdílíme krásu i užitek pramenů.

Děkuji za milou diskusi.