Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nahoty

28. 02. 2017 13:34:02
Dialog dvou mužů: Čím se teď zabývá tvůj kámoš? Představ si, on maluje nahé akty. To nic není, moje známá dělá nahé fotky...

Malířský žánr akt

Ženský akt je v evropském malířství žánr tradiční. Má oporu v klasických vyprávěních. Z nich oblíbený je příběh Soud Paridův – volba královny krásy. „Jablko sváru“ vyhrála Venuše, když za vítězství sudímu slíbila lásku, ne však svoji, ale v podobě milostného objektu jiné ženy.

Obrazy ženských aktů vždy malovali především muži pro muže – vlastníky obrazů, i pro jejich pohledy. Pro zobrazování nahoty vypracovali umělci potřebné komunikační strategie, např. míru zakrývání a odhalování těla, svádivost pohybem, pohledem, gesty rukou. Ženský akt ve výtvarném umění staví model do pozice erotické loutky, aby obrazově uspokojila mužskou touhu. Ženina situace je tak vymezena její podřízeností. Díváme se na obrazy a ony naopak shlížejí na nás.

Akt a nahota

Historik umění Kenneth Clark (1903 – 1983) k tématu aktů a nahotě publikoval knihy, např. Feminine Beauty (1980). Rozlišuje mezi označeními akt (nude) a nahé tělo (naked body). Být nahý je situace, jež v člověku vyvolává rozpaky i stud, neboť jsme ovlivněni společenskými konvencemi. Aby se nahé tělo proměnilo na akt, potřebuje být vnímáno jako věc. Akt je umělecké dílo a meze nahoty nemá. Ve výtvarném umění nahá osoba není čistou kopií přírody, ale umělcem je proměněná do podoby estetického objektu. U malířské moderny 20. století zájem o žánr aktu ustupuje. Jedním z důvodů bylo rozšíření fotografie. Tyto dostupnější technické obrazy proměňují role jejich příjemců. Místo diváka – vlastníka obrazu je tu nově divák konzument. Ten nepotřebuje vlastnit jednoduše nahraditelné, zaměnitelné, snadno reprodukovatelné. V konkurenci s popisností fotografie modernisté ženské tělo přetvářejí. Vycházejí z barevné nadsázky, volnější formy a zdůrazňují expresivitu, výrazovost. Pohlédněme na tři obrazy aktů z první čtvrtiny 20. století. První dva z nich vznikly před sto lety.

Od fotografie k performanci

Ve výtvarném umění druhé poloviny 20. století se více než dříve prosazují ženy výtvarnice. Iniciačním jevem byla druhá vlna feminismu, která se uskutečnila od 60. do 80. let 20. století; ve stejném období probíhala na Západě sexuální revolta. Oblíbeným nástrojem obrazového zaznamenávání nahoty je médium fotografie.

Přebujelostí scenérie ženských těl, v jejich banálním pózování, se u diváka postupně projeví smyslová přesycenost, až duševní otupělost. Fotografický akt je dnes velmi populární a je hojně využíván, ba zneužíván v reklamě na cokoli.

V českém prostředí působí příklad výtvarnice Lenky Klodové (*1969). Na Fakultě výtvarných umění VUT Brno vede ateliér tělového designu. Ve svých praktických výstupech – performancích i v teoretických úvahách prozkoumává nahé situace (stejnojmenný název knihy L. Klodové, 2016).

Probleskuje tu ironický náhled na společností tradovanou, tj. „přidělovanou“ ženskou roli. Zde je bezhlavá, bezruká, cosi mezi odaliskou a služkou... Osekaný ženský trup mi nejspíše připomíná totem.

Místo obrazu aktu se nověji objevují performance, pohybové akce, kde lidské tělo je materiál, nástroj i výrazový prvek. V některých akcích v galeriích či v ulicích měst se prezentuje živoucí nahé tělo. Známé jsou produkce performerky Milo Moiré (*1983). Aktérka provokuje, když své tělo nabízí lidem k dotekům; je si vědoma toho, že hmat je nejerotičtější lidský smysl. V mezilidské komunikaci se dotykem cizího těla narušuje intimní vzdálenost, tj. distanční okruh v kategorii osobní.

Ve veřejném prostoru se také vyskytuje nahota skupin lidí. Má různé motivace a má odstíněné významy ve škále, např. od obnažování k projevu křehkosti a zranitelnosti těla. Nazí aktivisté protestovali i v roce 2016, např. proti D. Trumpovi; jiní zase za práva zvířat a proti zabíjení býků při koridě. Nahé situace obsahují manipulativní triky. Plná nahota je doslovnost, kdežto částečná zahalenost probouzí diváckou zvědavost a představivost.

Autor: Zdeněk Hosman | úterý 28.2.2017 13:34 | karma článku: 15.65 | přečteno: 878x

Další články blogera

Zdeněk Hosman

Jeseň v podhoří Šumavy

Když v listnatých a smíšených hvozdech slunečné dny odpálily proměnlivý ohňostroj barev, putoval jsem bučinou.

29.10.2017 v 19:02 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 457 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Elegance z hlubin věků

Jak se oblékali lidé od pravěku až do středověku? Fotografie z přehlídky oděvů a ozdob bez novodobého diktátu módy.

25.9.2017 v 14:34 | Karma článku: 19.60 | Přečteno: 525 | Diskuse

Zdeněk Hosman

V Krumbenowe

Pozoruhodný pokus zpřítomnění dávnověku. Naši předchůdci v mezidobí od pravěku až ke středověku leccos uměli. Názorné oživování toho, co bývá zapomenuto.

10.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 423 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Obelisk nad jezerem znovuzrozený

Památník Adalberta Stiftera, česko-rakouského spisovatele, malíře a pedagoga; znalce i milovníka šumavské přírody, trvá sto čtyřicet let.

28.8.2017 v 9:05 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Zaplatili byste kávu navíc?

Vešli jsme do kavárny, objednali si a sedli ke stolu. Po nás přišli dva lidé a objednali si také. „Pět káv prosím, dvě pro nás a tři navíc.“ Zaplatili pět káv, vypili své dvě a odešli.

21.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 124 |

Roman Potoczný

Já, Kajínek Superstar

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Každou neděli prolamuje Jiří Kajínek na televizní obrazovce stanice Prima další tabu. Neskrývá se, nestrká hlavu do písku, ale hrdě popisuje svůj příběh a buduje svou vlastní legendu.

20.11.2017 v 23:13 | Karma článku: 18.56 | Přečteno: 520 | Diskuse

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 112 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 477 |
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 405

Kdo mi může říci, kdo jsem? (W. Shakespeare)

Poutník přírodou, výtvarnem, imaginací...

Další blogy - http://www.literarky.cz/blogy/zdenek-hosman



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.