Obelisk nad jezerem znovuzrozený

28. 08. 2017 9:05:38
Památník Adalberta Stiftera, česko-rakouského spisovatele, malíře a pedagoga; znalce i milovníka šumavské přírody, trvá sto čtyřicet let.

Idea památníku

Roku 1869 byl k podpoře vlastenectví založen spolek Němci z jižních Čech ve Vídni. Předseda spolku, učitel Jordan Kajetan Markus, původem ze šumavského Frymburku, navrhl spolku postavení památníku spisovateli Adalbertu Stifterovi, který zemřel rok předtím. Pro památník byl vybrán vrchol skály nad Plešným jezerem na Šumavě. S plánem souhlasili vlastníci půdy – kníže Johann Adolf ze Schwarzenbergu i jeho syn Adolf Josef. Projekt vypracoval c. k. vrchní stavební rada Heinrich rytíř z Ferstelu; navrhl obelisk, obecně oblíbený tvar pro památníky.

Realizace obelisku

Realizací byl pověřen schwarzenberský hajný a kameník Adolf Paleczek z Jeleních Vrchů, který si vybral čtyři pomocníky z téže osady. Nad Plešným jezerem se podstatná část stavby prováděla s ohledem na klimatické podmínky, tj. od pozdního jara do počátku podzimu roku 1876. Rok poté v létě byly provedeny dokončovací práce i úprava plošiny s výhledem do krajiny. Budovatelé týdny přebývali ve srubu, který si v místě postavili. Jen v neděli se vraceli domů pro zásoby na další týden; náklad pak museli vynést od jezera ke staveništi do výšky 220 metrů. Mimořádně náročné bylo přemístění žulového bloku z místní „pleknštejnské“ žuly pro podstavec obelisku ze vzdálenosti 210 metrů, což trvalo 16 dní. Do skály pod vyhlídkou kameníci vytesali iniciály svých jmen; jméno A. Paleczka chybí, neboť v závěru prací už plnil jiné služební úkoly. Shodou okolností začínala příjmení čtyř kameníků písmenem S, což je rozlišeno. Jejich jména jsou: Johann Saumer, Franz Saumer, Josef Schrӧder, Franz Stini (modifikováno dle informací o historii vzniku památníku z textu R. Paleczka: 140 let Stifterova památníku nad Plešným jezerem 1877 – 2017).

Slavnost odhalení památníku

Dne 26. srpna 1877 v poledne byl za účasti asi 300 osob památník A. Stiftera nad Plešným jezerem odhalen. Na den přesně 26. 8. 2017 v poledne, za spoluúčasti asi 40 lidí, bylo připomenuto 140. výročí tehdejší slavnosti. Akci organizoval Turistický spolek Lipensko s podporou pěti obcí, též Jihočeského kraje, Nemocnice Č. Budějovice, a. s. i Regionálního muzea v Č. Krumlově. Na místě přátelsky a neformálně promluvili starostové z obcí tří zemí (blízké Trojmezí je rozhraničením území tří států), které o odkaz a dílo Adalberta Stiftera pečují: z Horní Plané (Stifter se tam narodil a od r. 1960 je jeho rodný dům vyhlášen památkou), dále ze Schwarzenbergu am Bӧhmerwald v Rakousku (Stifter tam několikrát pobýval a obec je na něj hrdá) a ještě z Neureichenau v Bavorsku (je tam Muzeum A. Stiftera). Účastníci akce obdrželi pamětní list s českým a německým textem Raimunda Paleczka, jehož prastrýc byl pověřen stavbou zmíněného památníku.

Fotografie

V terénu Plešného jezera a u památníku A. Stiftera jsem nebyl poprvé. Při pěší túře překračující 10 km vzhůru a pak zase zpět, jsem fotografoval. Pod některými snímky cituji ze Stifterovy povídky Hrad v lese ze souboru Hvozd (Der Hochwald, 1841) v překladu Anny Siebenscheinové, české vydání v nakladatelství Růže České Budějovice, 1968; citace značím iniciálami spisovatele A. Stiftera (A. S.).

Obraz Plešného jezera namaloval Alois Bubák v roce 1855. Podle obrazů se vytvářely grafiky; tato má rozměry 465 x 598 mm. Autorem s citem pro linii byl zde rytec Karel B. Post. Umělecký projev ilustruje podobu Plešného jezera z doby, kdy přírodní scenérii vídával spisovatel i malíř Stifter.

Autor fotografií: Zdeněk Hosman

Autor: Zdeněk Hosman | pondělí 28.8.2017 9:05 | karma článku: 16.09 | přečteno: 374x

Další články blogera

Zdeněk Hosman

Bučinou na horu vábivou

V podhoří Šumavy je z daleka viditelný horský masiv Blanského lesa. Čtrnáct fotopohledů ze severní cesty na nejvyšší bod krajiny.

6.2.2019 v 9:39 | Karma článku: 23.62 | Přečteno: 516 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Plačka Čechie

„Neznáš pýchu Pražanů, zvůlí spjatých občanů? Ó jaks hoden naší plačky!“(Josef Kajetán Tyl: Jindy a nyní /20. a 27. 6. / 1833).

12.1.2019 v 11:45 | Karma článku: 20.18 | Přečteno: 534 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Divoké nemá slov...

...avšak promlouvá. Otevření vstupů vnímavosti. Orientace v teritoriu podle trvale platného rčení „pole má oči, les uši.“ Fotoreportáž.

17.12.2018 v 7:34 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 380 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Fotopastvení

Sir Winston Churchill znalecky poznamenal: „Psi k nám vzhlížejí. Kočky se na nás dívají svrchu. Prasata nás považují za sobě rovné.“ Jak asi další tvorové?

28.11.2018 v 14:45 | Karma článku: 22.45 | Přečteno: 367 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Vrba

Tam někde, kde práchnivějí kosti mrtvých

na jednom pomyslném ostrůvku, zahaleného do černobílého hávu. A čím víc, jsem se blížil k onomu místu, pociťoval jsem vzdálené doteky minulosti a čím dál zřetelněji, rozpoznával zvláštní siluety.

22.2.2019 v 12:00 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

A co děti, mají si kde hrát?

Aneb na jednom místě apríl, tání, uprchlíci a další unika, která se podařilo jen tak mimochodem zachytit. (Známá místa 100x jinak poosmačtyřicáté.)

20.2.2019 v 17:05 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 311 | Diskuse

Otakar Vagner

Zážitek byl bohatý, když jsme šli za zvířaty

"Babi, děda!" No prostě to nejde naší malé princezničce odolat. Zabavit ji, to je náš problém. Ale prosím, tatínek už vymyslel návštěvu ZOO, kde jsme sice byli již vloni, ale zaujala nás velmi, velmi...

20.2.2019 v 9:00 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jaromír Šiša

Celoroční putování kolem Svitavy a Svratky, přes Brno až na Kníničskou přehradu,

což je zapomenutý termín, a tak srozumitelněji řečeno...Když rampluje zoncna, hodím dečmena pod křídlo, klofnu do šrajtofle pětikvalt a valím smirglem špiclovat kocóry na Prýgl...a každému je cíl naprosto jasný. Tak šup, valíme.

19.2.2019 v 8:41 | Karma článku: 36.81 | Přečteno: 955 | Diskuse

Marek Trizuljak

Pilot, kterej zahnul, je asi děsivej sluníčkář

A ještě k tomu lepšočlověk, zvláště když zahnul ráno, za východu slunce hnedle nadvakrát. Horšočlověk takové výkony nezvládne, protože ve venkovské kavárně páté cenové skupiny se to naučit nemůže :-D

18.2.2019 v 21:40 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 818 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 22.15 Průměrná čtenost 471

Kdo mi může říci, kdo jsem? (W. Shakespeare)

Najdete na iDNES.cz