Slovo jeř ve staré češtině značí roční dobu jaro. Do nové češtiny přešlo tvarem jař. Jarost znamená obnovení plnosti života, příkladně zvířat…
Březen je od březosti či od břízy?
Lingvistka Jaroslava Hlavsová uvádí dvojí původ a výklad názvu měsíce. Dle prvního je označení odvozeno z přídavného jména březí. Vyplývá to ze starého faktu, že drobné hospodářské zvířectvo, zvláště ovce a kozy (dříve důležitý majetek), je v ten čas březí. Jiný výklad vychází též z přírodního dění: na jaře raší bříza; dříve se ze stromů získávala březová šťáva, uznávaný ozdravný prostředek.
Putuji předjarní krajinou a na pastvinách i u stavení pozoruji menší i větší seskupení domácích zvířat. Ta zůstávají v ohradách soustředěna okolo balíků sena. V blízkém náhledu si všímám ovčích mláďat. Ve staré češtině se jehně narozené na jaře nazývalo jěřátko, jařátko ve významu „letošní jehně.“ František Jan Vavák, písmák a kronikář (1741 – 1816), ve svých Pamětech si v jednom zápisu z roku 1789 posteskl nad tehdejší déletrvající březnovou zimou a v souvislosti s ovcemi užil výraz „jehnějí:“
Na den svatého Řehoře lenoch je prý, kdo neoře,
letos ale máme hoře, že i hnoje jsou na dvoře.
Sněhem pole se bělejí, ovčičky mdle se jehnějí,
potrava dobytku schází a čas teplý nepřichází.
(Paměti F. J. Vaváka z let 1770 – 1816. Vydavatel Jindřich Skopec; Praha 1910, strana 72). Ve výběru nabízím snímky ze dvou menších chovů ovcí.
Tmavé jehně hledalo příležitost k sání mléka a našlo ji jen krátce.
Stádečko malé jehňaty bohaté.
Chovatel nám přidal píci.
Svornost zvířat – bílého s černým.
Tmavá skvrna v popředí z předchozího snímku povstala. Zde je narozené jehně s nejistou chůzí a hlasem volajícím matku…
Shledání. Matka, na těle ještě se stopami porodu (nazýván bahnění), oddaně pečuje o mládě.
U ovcí ve vedlejší ohradě jsou kozy zaujaté potravou, až na jednu z nich…
Tváří v tvář si zvědavec prohlíží autora fotografií.
Kulturně historické dědictví
Ve Středomoří byl už v dávnověku chov ovcí velmi rozšířený; poskytoval potravu i materiál k zhotovení oděvu. Ovce je klidné zvíře, které se ve stádu dá zvládnout schopným pastýřem. Vlastnosti ovcí – nevinnost, pokora, mírnost se chápaly jako ctnosti a k podpoře svých teologických tezí si zvířecí symboliku oblíbili církevní Otcové i spisovatelé. Beránci (ovce) – ve spojení s dobrým pastýřem symbolizovali věřící následující Krista. Agnus dei, Beránek boží jako symbol Ježíše Krista byl známý už v římských katakombách; jako symbol mučednictví byl beránek zobrazený v obklíčení vlky.
Mladý beránek byl obětním zvířetem ve starověkých obřadech Blízkého východu, včetně Židů. Například Zákon Mojžíšův (Ex 29, 38 – 41, Nu 28, 3 – 4) ustanovil, že každého jitra a večera má být obětován roční beránek a v sobotu beránci dva. V dobách pohanských se zvířecí obětina stala postupně náhražkou za oběť lidskou.
Jan a Hubert van Eyckové: Gentský oltář, 1432. Střední část obrazu Klanění Božímu beránku. Dle historiků umění malíři výjev obdařili řadou skrytých významů; zdroj obrazu:http://jdem.cz/dxg555
Detail výjevu http://jdem.cz/dxbrm9
Klanění Božímu beránku v makrozobrazení
Fotografie: Zdeněk Hosman
