Jsou-li bílé...

…jsou světlem odívané a zároveň jím modelované. Fotoblog přírodních nevěst v měsíci, který je považován za nejvýhodnější pro vdavky.

Při svých čerstvých cyklistických putováních i terénních výšlapech se cítím být „zajatcem šťavnatých zelení.“ Na takovém pozadí upoutávají pozornost kontrastující bílé květy. Fotografovat  bílé objekty je prověrkou vidění.  Potvrzuje se, že pro výsledný záměr a výraz je žádoucí zkoušet květiny obrazově zaznamenat v různých světelných podmínkách. Co nelze vyfotografovat, jsou vábivé vůně bílých květů…

Akcent jasu v prostoru.

Bezové podněty.

Kopretinová louka.

Ostrůvek heřmánku na okraji pole.

Vytrvalý okupant svlačec.

Světlo a barva květů

Sluneční světlo je čiré; není bílé. Označováním – je „bílé“ – říkáme, že takový je například papír, květ, který se ve světle jeví reálně bílý. Bílá plocha dopadající světlo silně odráží: Čerstvě napadaný sníh odráží asi 90% dopadajícího světla, bílý papír ho odráží asi 84% a bílý nátěr kolem 80 procent.

Vznik barev květů vychází z biochemické podstaty. Dominující barvivo ovlivní barvu celého květu. Bílé korunní plátky jsou bez barviv. Běl je odrazem světelných paprsků. Následující čtyři květy se řadí k čeledi růžovitých.

Hlohyně šarlatová nezvykle tvarovaná.

Ostružiník – květy i zelený plod.

Skalník drobnolistý.

Tavolník.

Účinky bílé barvy

Bílá je významově víceznačná, než jak se člověku jeví v letmém pohledu. Je barvou vyjadřující jas, lehkost, nehmotnost, volnost, nekonečnost… V prohloubenějším vnímání navozuje jiné pocity: chlad, prázdnota, sterilnost, kapitulace (bílá vlajka), nicota…

Malíři impresionisté v 19. století považovali bílou za nebarvu;   ustanovili k tomu dogma – v přírodě bílá vůbec neexistuje. Malíř Wasilly Kandinsky (1866 – 1944) ve svých úvahách Über das Geistige in der Kunst, 1912 (česky O duchovnosti v umění, 1. vydání 1998, nakladatelství Triáda; překlad Anita Pelánová) píše: Bílá zní jako ticho, které jsme náhle pochopili. Je to ticho, jež není mrtvé, ale obsahuje naopak řadu nových možností…Bílá nezní, což v hudbě odpovídá pauzám…(citace str. 76). Kandinsky subjektivně nacházel obdobu mezi barvou a hudbou, tóny, zvuky. V malířství je bílá významnou barvou. Je potřebná při mnohém mísení. Barevnou kompozici obrazové plochy pomáhá propojovat, podobně jako to činí neutrální šedi a barva černá.

Detail květu trnovníku akátu.

Lupina.

Liána vistárie má květní hrozny dlouhé až 50 centimetrů.

Dle bohatosti okvětních lístků se pivoňka v antice nazývala „růží stolistou.“

 Z řeckého nýmfaia – vodní víla, vychází latinský název leknínu (Nymphaea); mytologický příběh nymfy posloužil pro botanické jméno rostliny.

Dědictví kultur

V Evropě je bílá barvou naznačující přechody z jednoho údobí života do jiného či z jednoho světa do zásvětí. Tradičně bílý je svatební šat nevěsty jako projev čistoty a nevinnosti; bílý je rubáš mrtvého jakožto odhmotnění těla a mlčení. V mnoha kulturách jsou bílá roucha kněží výrazem božského zastoupení na zemi. Zároveň v řadě kultur a jejich legendách se v bělostných hábitech zjevují strašidelní duchové, často ženského rodu, například: Bílá paní, víly a rusalky (vodní bytosti), větrnice (vzdušná bytost), smrtnice (v představách Slovanů), což jsou mlhavé zásvity, které obecně vnímám jako „bílé stíny.“

Fotografie: Zdeněk Hosman