Obnova paměti kulturou

4. 10. 2018 14:26:17
Jak se v první polovině 20. století v konkrétním místě jižních Čech zhmotnila myšlenka F. C. Kampelíka k hospodářské svépomoci venkovu. Fotoblog.

Stručná historie místa a objektu

Na území bývalého okresu Český Krumlov, poblíž Křemežského potoka, mezi dnešním městysem Křemže a obcí Holubov byl vystavěn Holubovský mlýn. První mlýn v místě stál prý už od roku 1600. Dále je registrován při vojenském mapování v 18. století. Na počátku 20. století vzešel podnět od tří velmi podnikavých zemědělců z velkých statků v nedaleké osadě Krásetín k založení „mlýnského družstva.“ Ustavující valná hromada se uskutečnila koncem září 1913. Od vdovy po dřívějším mlynáři družstvo existující objekt koupilo. Jelikož sdružení dobře konalo, z počátečního počtu 24 členů se postupným náborem zvýšil počet na konci I. světové války na 80 a koncem II. světové války na 182 členů vlastnících 422 podílů. Velká změna nastala v roce 1929 – 30. Mlýn byl rekonstruován – přistavěno další patro, zakoupeny a instalovány nové mlýnské stroje a zřízena vodní elektrárna.

Postupný konec starého mlynářského řemesla v Československé republice nastal po výnosu z října 1951. Rušení zdůvodněno nepotřebností malých mlýnů, neboť kapacita mlýnů socialistického sektoru výrobu plně zajišťuje. Roku 1953 bylo mlýnské družstvo donuceno k předání Holubovského mlýna Jihočeským mlýnům a pekárnám. V budově byl pak léta sklad obilí zemědělského družstva. Po roce 1990 pokračovatelé původních vlastníků podle Zákona o restituci požádali o vrácení odebraného majetku. V roce 1999 byl objekt mlýna vyhlášen kulturní památkou. Bohužel, nový vlastník stavby ji dál nechal pustnout. V roce 2014 objekt odkoupila rodina Šímova z Českých Budějovic. Poté nastala fundovaná obnova do dřívější podoby, v jaké byla po rekonstrukci roku 1930.

(Informace k historii Holubovského mlýna jsem získal od žijícího pamětníka pana Vladislava Svobody, který se tam narodil v lednu r. 1928 a poskytl mi písemné i ústní vyjádření).

Holubovský mlýn jsem v letošním září navštívil dvakrát a fotograficky jsem dokumentoval exteriér i interiér objektu a předkládám výběr ze snímků.

Současný vlastník památky pan Šíma hovoří o historii mlýna k návštěvníkům. Vpravo na snímku bělovlasý a s rukama za zády je místní rodák pan Vladislav Svoboda (1928).

Celkový pohled na mlýn od jihu.

Přítok vody k mlýnu náhonem. Zařízení zachycující hrubé nečistoty – větve, listí atp. je česle.

Odtokový kanál od turbíny.

Strojovna v prvním podlaží mlýna.

Na podlahách druhého patra se zrní dosoušelo. V popředí zdviž pro pytel s obilím, aby ho nosič shora snáze uchopil a odnesl.

V podstřeší na trámech je zavěšena soustava kol s převody, která poháněla kapsové výtahy.

V tomto demontovaném dřevěném potrubí vedoucím prostupy mezi podlažími se pohyboval pás s kapsami dopravující melivo.

Pod transmisním systémem je silo (část s okénky).

Náhled do tesařské konstrukce sedlové střechy.

Dole v přízemí měl mlynář jen malou kancelář s dobovým vybavením.

Ve mlýně se pekl domácí chléb. Tady se chléb vsazoval do pece. Na policích dřívější běžné pomůcky k provozu domácnosti.

V bývalé stáji mlýna je výstava s řemeslnickým nářadím i staršími stroji k obrábění dřeva.

Detailní náhled na jednu ze sestav nářadí.

Kampelíkova idea pomoci venkovu

František Cyril Kampelík (1805 – 1872) byl syn mlynáře; profesí lékař, ale též národní buditel, spisovatel, český vlastenec. Chtěl, aby se v českých zemích zlepšoval hospodářský rozvoj venkova. Byl propagátorem družstevnictví. Kampelíkovo heslo jeho ideu stručně formuluje: Co jednomu nemožno, všem dohromady snadno. Do roku 1913 vzniklo u nás 5000 družstevních záložen a na jeho počest byly pojmenovány Kampeličky, tj. spořitelní a úvěrová družstva, která byla po roce 1948 nově nastoleným režimem zrušena.

Družstevnictví se dnes považuje za hanlivé slovo. Původní obsah a význam pojmu byl znehodnocen komunistickým režimem, když družstevnictví se organizovalo shora a silově. Kampelíkova myšlenka družstevnictví měla účel v oborovém sdružování podnikavých lidí zdola na základě dobrovolnosti a s nutným étosem zřizovatelů a kontrolních orgánů, tj. členů, představenstva i dozorčí rady. Taková byla praxe v době provozování Holubovského družstevního mlýna od r. 1913 až do roku 1953.

Heslo F. C. Kampelíka na fasádě Holubovského mlýna je opět obnoveno, byť se slovní odchylkou od původního (místo „snadno“ je tu snáze).

Fotografie: Zdeněk Hosman

Dřívější fotky mlýna i před nedávnou rekonstrukcí: http://www.mlyn.wbs.cz/historicke-foto.html

Autor: Zdeněk Hosman | čtvrtek 4.10.2018 14:26 | karma článku: 19.88 | přečteno: 293x

Další články blogera

Zdeněk Hosman

Divé výjevy

Procházíte-li jarní krajinou, můžete v určitých místech zaznamenat triumfální pokřik. Foto-sekvence z potýkání a pronásledování...

10.4.2019 v 9:10 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 315 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Memento německé okupace českých zemí roku 1939

Názorný doklad, jak o březnových událostech informoval český deník „Národní politika.“ Hra nacistů na autonomii Protektorátu.

14.3.2019 v 14:27 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 635 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Život je většinou pěna a bublinka

V infosféře, světě utkaném z informací, se vynořují sociální bubliny. Na netu je bublinek nespočet. Nejen tam...

25.2.2019 v 7:45 | Karma článku: 21.64 | Přečteno: 299 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Bučinou na horu vábivou

V podhoří Šumavy je z daleka viditelný horský masiv Blanského lesa. Čtrnáct fotopohledů ze severní cesty na nejvyšší bod krajiny.

6.2.2019 v 9:39 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 552 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jan Pražák

Zvířata nemají duši?

Zvířata prý podle církve na rozdíl od lidí nemají duši. V církvích se nevyznám, ale pokud mít duši znamená umět cítit, toužit, trápit se, milovat, vnímat a sdílet další emoce, pak věřím, že zvířata duši mají.

22.4.2019 v 14:20 | Karma článku: 27.71 | Přečteno: 485 | Diskuse

Libor Čermák

Velikonoční skanzen Veselý Kopec

O letošní Bílé sobotě jsem se vydal do skanzenu Vysočina na Veselém Kopci. A tady jsem se zúčastnil národopisné akce "Velikonoce na Veselém Kopci". A myslím si, že jsem tady nasákl tou opravdovou velikonoční náladou.

22.4.2019 v 5:39 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 277 |

Veronika Foglová

Toulky Orlickými horami (3)

Protože máme Boží Hod velikonoční, sluší se popřát mým milým čtenářům a čtenářkám, a tak mou první dnešní fotografií bude mé velikonoční přání, po něm bude následovat další série snímků z Orlických hor.

21.4.2019 v 20:16 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 398 | Diskuse

Marek Trizuljak

Velikonoce pod nebem, v krajině, na Křížovém vrchu...

Bláhově jsem čekal nějaké dramatické aprílové počasí, nebo aspoň sněhové přeháňky na "Škaredou středu". Ale je vymeteno, krásné počasí táhne člověka ven. Velikonoce pod nebem mají něco do sebe.

21.4.2019 v 17:05 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 388 | Diskuse

Libor Čermák

I Betlém může být velikonoční. Tedy skanzen v Hlinsku

Když se řekne Betlém, v první řadě se nám vybaví Vánoce. Ale je to také památková rezervace v Hlinsku, která slouží i jako skanzen. A o Velikonocích je samozřejmě vyzdoben velikonočně.

21.4.2019 v 7:06 | Karma článku: 14.96 | Přečteno: 245 |
Počet článků 43 Celková karma 23.47 Průměrná čtenost 475

Kdo mi může říci, kdo jsem? (W. Shakespeare)

Najdete na iDNES.cz