Postupné odvodňování českého území začalo od 18. století (spojitost „hladu“ po půdě). V konci 19. století se prováděly regulace vodních toků (protipovodňová ochrana). V 50. letech 20. století skrze kolektivizaci zemědělství a po následných melioracích se v hospodaření s vodou krajině neprospělo (cíleno na zvyšování produkce). Zhruba ze dvou třetin zmizely mokřady; více než 90% plochy lužních lesů i ložisek rašeliny. Odvodnění mokřadů způsobilo narušení hydrologického režimu a nižší retenční (zadržovací) schopnosti jednotlivých povodí. Na soudobý nedostatek vody v krajině reaguje Ministerstvo životního prostředí ČR tím, že do budování tůní, mokřadů, nové zeleně, do přírodní úpravy toků a rozlivů řek investuje sedm miliard korun. Tím by se částečně mohly napravit zmíněné chyby minulosti. Vsakování vody nutně potřebují pole.
Do mokřadu u Borského rybníku poblíž osady Mříč v jižních Čechách jsem několikrát vstupoval už před rokem a i letos od počátku měsíce května a v červnu. Chůze zamokřeným terénem vyžaduje gumovou obuv. V polovině června je vegetace na podmáčené louce v různých částech vysoká nejméně od 50 do 120 centimetrů až po nejvyšší rákosí na okraji rybníku.
Usazení podmáčené louky v krajině v dohledu masivu Blanského lesa korunovaného horou Kletí.
Přeslička poříční či říční, mokřadní; dekorace rašících výhonků.
Rákos obecný je úspěšná pobřežní rostlina. Zneškodňuje nebezpečné fenolové sloučeniny. Mateřská rostlina se šíří podzemními výhony až 10 metrů dlouhými.
Od května do června v tomto mokřadu hojně vykvétají rostliny vstavačovité (Orchidaceae), tedy orchideje. Slovo orchidej je odvozeno z řeckého orchis, varle; podle tvaru kořenových hlíz rostliny.
Prstnatec májový pravý je považován za ohrožený druh, proto je zákonem chráněný. Bývá vysoký do 50 centimetrů, dolní listy má na líci skvrnité.
Květenství prstnatce je válcovité. Okvětní lístky jsou fialově purpurové, pysk tmavě skvrnitý.
V sušší části podmáčené louky svažující se do rybníka bujně vyrůstá kohoutek luční.
Hrachor luční, významná jetelovina je hojněji navštěvována hmyzem.
Který živočich zde se škálou zelení splývá?
Ohniváček černočárný z čeledi modráskovitých (Lycaenidae). Reálná velikost těla je asi 20 mm. V ČR je motýl evidován jako zvláště chráněný druh v kategorii ohrožený.
Zelenáček šťovíkový, čeleď vřetenuškovití (Zygaenidae); reálná délka těla je kolem 14 mm. V osvětlení závěru květnového podvečera se mi barva křídel jevila spíše modrá, než zelená.
Zlatohlávek tmavý, čeleď vrubounovití (Scarabaeidae) je od roku 1992 chráněným druhem. Reálná délka těla je 10 mm. Horní brouk se chvíli souvisle otáčel na hřbetě druhého. Pátral, kde by mohl být konec? Neuspěl...
Kvarteto zlatohlávků odpočívá na květech kostivalu lékařského. Ve mnou navštěvovaném mokřadu pozoruji, že zlatohlávek tmavý je zde početným hmyzem.
Co umí mokřad
Mokřad je přechodovou zónou mezi vodními a pevninskými biotopy (nepřesně stanovišti). Řadí se mezi ekosystémy s nejvyšší produkcí biomasy. V období deště mokřad spoří vodu – 10 m² mokřadu zvládne uchovat a postupně uvolňovat až 9000 litrů vody. Chrání půdu před erozí. Některé tamní rostliny pomáhají čistit vodu. Mokřad zmírňuje klimatické extrémy a je domovem pro chráněný hmyz i orchideje. Po odkvětu vzácných orchidejí se podmáčená louka kosí, vždyť rostlinám takový postup prospívá. Těžší mechanizace je pro seč nevhodná, protože se v bahnitém terénu propadává.
Pro zájemce další informace v: http://www.nasemokrady.cz/
Fotografie: Zdeněk Hosman