Čtvrtek 25. února 2021, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 25. února 2021 Liliana

Tempo: Živě ad libitum

5. 01. 2021 7:44:00
Letěly kurviry nad horama, mávaly vesele ručičkama. Ať to fičí, ať to pádí, vezmem to od leva staří, mladí. Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande (upravený text písně Jarka Nohavici).

Naši rodiče, bytostní venkované, hudebníky nebyli, ale nám dětem, sestře Janě i mně, umožnili výuku hry na hudební nástroje. Sestra se naučila hrát na citeru (dnes už zapomenutý hudební nástroj) a akordeon. Já jsem čtyři roky vrzal na housle. Učitel matematiky, zároveň vzdělaný hudebník, který na základní škole naší domovské obce vedl žákovský pěvecký sbor a spoluorganizoval májové koncerty, pro naše sourozenecké duo (citera a housle) transponoval mozartovský menuet. Veřejně jsme zahráli v kinosálu pošumavské obce v roce 1960.

Kolem r. 1975 mi jedna paní pověděla, že při břehu řeky Malše v místě Kozákův Mlýn u Velešína v létě táboří parta pražských hudebníků. Přítel té paní hledal příležitostného houslistu pro večerní a noční muzicírování. Zvědavost byla silnější, než moje tehdejší hudební zdatnost; vyjel jsem na obhlídku i s houslemi. Když mne Pražáci vyzvali: „Tak něco začni,“ strnul jsem (vstupní prověrka způsobilosti?). Řekl jsem, že hraju hlavně lidovky. „Nevadí, hraj!“

Přehrál jsem první sloku písně Ten třeboňskej můstek a už se přidávaly další nástroje. Setmělým údolím zněla delší spontánní improvizace s několika sóly na motivy lidové písně.

Trumpetistu (na obou fotografiích muž vlevo) jsem znal z TV vysílání. Hrával v Orchestru Karla Vlacha. Na housle jsem v létě 1976 vrzal sotva průměrně, ale pražští muzikanti mne opět pozvali.

Dudání

Na Mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích jsem byl jako posluchač a fotograf poprvé v roce 1978. Zvuky dud mě očarovaly. Odkoupil jsem nehrající nástroj a v Domažlicích mi ho zrenovoval mistr dudař Jakub Konrády. Učil jsem se hrát sám podle sluchu z gramofonových nahrávek dudáků. Od počátku jsem cvičil hodinu denně. V r. 1981 za mnou přišla paní učitelka z hudebního oboru tehdejší lidové školy umění. V přípravné hudební výchově se předškoláci mimo jiné seznamovali s hudebními nástroji. Učitelka zaslechla, že hraji na dudy a pozvala mne, abych je žákům předvedl. Přišel jsem a vyprávěl legendu o pravděpodobném vzniku dud. Nástroj jsem rozebral na díly, pojmenoval je, vysvětlil mechanismus hraní a na závěr jsem zadudal i zazpíval. Po týdnu učitelka hlásila, že má čtyři malé zájemce o výuku hry na dudy. Navrhla, že se třídou nacvičí sborový zpěv pěti dudáckých písní a společně je předvedeme rodičům žáků na konci školního roku, jak bylo v hudebce zvykem. Čtrnáct dní před vystoupením paní oznámila přesunutí akce ze sálu školy na Malou scénu Domu kultury v Českých Budějovicích. Účast jsem odmítl, načež pedagožka argumentovala zklamanými dětmi. V den D jsem s obavou vešel na pódium. Sbor dětí s dirigentkou byl slavnostně naladěný. V zadních řadách hlediště jsem uviděl zkušené učitele hudebního oboru a leknutím mi vypadly pojistky; zapomněl jsem, kterou písní náš program začíná. Chviličky trapnosti se jevily nekonečnými. Pomalu jsem napumpoval měch a v krizi zadudal předehru písně: Nestarej se, ženo má, že my nic nemáme, zabijeme komára, masa naděláme...

Na podzim roku 2002 mě přemluvil kamarád ze Šumavy k dudání na vernisáži obrazů v soukromé galerii v Německu. Vůbec poprvé jsem vystoupil v dudáckém kroji. S chutí se mnou česky zpívalo několik Bavoráků z okolí, trvale tam usazených Čechů. O akci referoval pasovský deník včetně fotky.

Muzicíruji příležitostně – veřejně i mezi přáteli. V hlučnějších sešlostech hraji na mandolínové bendžo, je zvukově řízné. Pro komornější prostředí volím mandolínu. Na oba nástroje drnkám přes 35 let (o úrovni nejen hraní rozhodují píle a vztah, ne počet roků). V roce 2019 jsem si s partou Flinkové dvakrát fajnově zahrál v krčmě. Chlapíci mají pestrý repertoár: folk, country, trampské i jiné písně. Když kapelník bez předchozího upozornění zvolal: Bendžo, sólo!, v hráčské euforii pro flinkání nebyl čas.

Po čtyřiceti letech jsme s kamarádem Jaromírem obnovili naši zdárnou souhru v duu kytara a mandolína. Při budoucí secvičné mezi prvními inovujeme píseň Jarka Nohavici, jejíž první sloka je citována v úvodu blogu (Letěly bacily /2010/; bacily nahrazeny mým novotvarem kurviry). Druhá sloka nás povzbuzuje: Takových kurvirů už tu bylo, přece nás ještě nic nezlomilo...

Fotografie: archiv ZH 3x. Z. Hosman 1x, J. Soukup 1x.

Autor: Zdeněk Hosman | úterý 5.1.2021 7:44 | karma článku: 19.09 | přečteno: 284x

Další články blogera

Zdeněk Hosman

Lednově šumná Šumava

Zimní putování jihovýchodní částí Šumavy s několika zastaveními. Výhledy do luhů a k hornatinám. Fotozáznamy.

29.1.2021 v 12:55 | Karma článku: 29.29 | Přečteno: 1047 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Večery před zimním slunovratem…

...ve starobylém městě pod „věží z nejvěžovatějších“ (Karel Čapek). Fotoblog z čekání na přibývající denní světlo.

22.12.2020 v 14:13 | Karma článku: 28.81 | Přečteno: 3029 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Šumavský Everest – stezkou Olšina

Místo bylo od roku 1950 zahrnuto do vojenského výcvikového prostoru. Po roce 2016 byla jižní část z území Vojenského újezdu Boletice uvolněna. Fotoblog.

20.11.2020 v 14:07 | Karma článku: 27.56 | Přečteno: 752 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Radoslav Outrata

Pohádka o Vodňánkovi

Dobrý večer, ráno, nebo odpoledne milé děti. Skřítek Hajaja si pro vás připravil pohádku o nezbedném kuřátku.

25.2.2021 v 19:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Domácí vězeň nebo poustevník?

Místo vězněm ve vlastním bytě bych byl raději poustevníkem. Jsem sice civilizovaný člověk, ale obešel bych se bez počítače, bez mobilu, bez televize, v podstatě bych sám toho tolik nepotřeboval.

25.2.2021 v 15:29 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 121 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Život v mojí čínské rodině - část 2.

Představení manželově rodině přišlo pro mě velice záhy a dost nečekanou formou. Většina jeho blízké i vzdálenější rodiny žije během roku v Šanghaji, a tak bývá každé rodinné setkání obrovskou hromadnou akcí.

24.2.2021 v 13:56 | Karma článku: 24.85 | Přečteno: 629 | Diskuse

Radoslav Outrata

Slunéčko z východu

"Nevím, nemám ani zdánííííí, počkej s nataženou dlaníííí". Mám ale pocit, že slunéčko sedmitečné je ale skutečně vyhlazováno tím východním.

23.2.2021 v 13:42 | Karma článku: 7.29 | Přečteno: 177 | Diskuse

Monika Kopťáková

Ach ty diety, aneb bez pohybu to nejde

V době kovidové u počítače bez pohybu...váha je nepřítel. Chce to pohyb. Činky? Dřepy? Běh kolem obyváku?

23.2.2021 v 7:52 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 154 | Diskuse
Počet článků 72 Celková karma 25.73 Průměrná čtenost 668

Kdo mi může říci, kdo jsem? (William Shakespeare)

Najdete na iDNES.cz