Blanský les
Od prosince r. 1989 je Blanský les úředně vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) v celkové rozloze 212 km². Horský masiv se nachází severozápadně od Českého Krumlova a západně od Českých Budějovic. Podle údajů správy CHKO, více než polovinu území – 56%, pokrývají lesní porosty. Dřívější rostlinné pokrytí Blanského lesa tvořily hlavně bučiny. Ty se v původní formě zachovaly na severních svazích masivu dodnes a jsou pěstovány záměrně.
Bučiny na území CHKO Blanský les
Ve zmíněné oblasti mezi deseti dosud vyhlášenými přírodními rezervacemi (PR) jsou v šesti z nich předmětem ochrany bukové lesy čili bučiny (rostlinná společenství s převahou buku). Rozsahem největší a vyhlášením přírodní rezervací nejstarší z nich je PR Kleť. Dále jsou to tři chráněná území květnatých bučin v severozápadní části Blanského lesa; jsou vzdálenostmi terénů sobě blízká: PR Vysoká Běta, PR Jaronínská bučina, PR Chrášťanský vrch. Další dvě přírodní rezervace zahrnují podhorské a horské bučiny s příměsí jedlí bělokorých, smrku, jakož i dalších listnáčů na kamenných sutích: PR Ptačí stěna a PR Malá skála.
Na území CHKO Blanský les převládá lesní typ květnaté bučiny, což je bohaté bylinné patro ve výškovém rozmezí 600 – 1000 m nad mořem. Tyto porosty se objevují v místech s prudkými svahy. Vedle toho se ve zdejším předhoří Šumavy vyskytují chudší typy smíšených lesů, tzv. bikové bučiny, jsou vázány na méně členitý terén bez strmých svahů.
Bučiny obrazem
Z výtvarně-estetického náhledu jsou bukové lesy atraktivní především v podzimku. Nabízejí barevné kontrasty šedavých až namodralých odstínů kmenů (zrcadlení nebe) spolu s listovím ve skupinách žlutí, oranží až k páleným hnědím v korunách stromů a též pod nimi. Při svých podzimních cestách krajinou Blanského lesa fotograficky zaznamenávám formy bukového lesa v různých světelných podmínkách.
Vrch Bulový (953 m) z rozhledny na hoře Kleť (1083 m). V krajinném celku výrazně vyniká bukový porost.
Kleťský bukový oddíl.
Mlází skrývá nohy a těla se nadnášejí.
Záře kmenů v mrazivém odpoledni.
Říjnově planoucí koruna.
Žactvo a studentstvo bukové školy.
Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) má jméno dle podzimní formy vzhledu. Průsvitné blanité oplodí může připomínat stříbrný svit měsíce. Hojný výskyt v ČR ohroženého druhu rostliny jsem zaznamenal v bylinném patře bučiny PR Chrášťanský vrch.
Koberec bukových listů na cestě Jaronínskou bučinou.
Občas vstoupit do temnoty a zkusit jít ke světlu...
Ohnivé listoví buků na pozadí smrčiny.
Blanský les s horou Kleť a s bučinou na severním úbočí.
Pokračování výhledu; dole pod horou je obec Krasetín.
Podzimní buková svatyně se sloupořadím.
Vrátí se k nám „doba buková“?
Podle údajů ministerstva zemědělství (MZe) ČR v minulosti býval na našem území nejrozšířenější dřevinou buk lesní (40,2%), potom jedle bělokorá a duby (19,8 a 19,4 %); smrk ztepilý rostoucí jen na horách se vyskytoval v 11 procentech. Dnes je z komerčních důvodů skladba dřevin jiná: smrk 49,5%, borovice 16,1%, listnáče celkem 27, 7% (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR 2019). Podle MZe ČR při obnově lesů by současný podíl listnáčů měl být kolem 62% a podíl smrku 33 procent, zbytek pro ostatní dřeviny. Pro pozitivní vlastnosti i vliv na lesní hospodaření býval staršími lesníky buk nazýván „matkou lesa“, některými též „otec lesa.“
Fotografie: Zdeněk Hosman
Tematicky související fotoblogy:
- Ptačí stěna (2021)
- Bučinou na horu vábivou (2019)
- Podzimní svátek stromů (2018)
- Jeseň v podhoří Šumavy (2017)
