V turistickém programu Šumavský Everest jsou horské vrcholy, které jsou na rozhraničení mezi Českou republikou s Bavorskem (Třístoličník – skalní skupina Dreisesselfels) a ČR s Rakouskem (Smrčina – Hochficht). V projektu je jediná lokalita, jež se nachází na území Horního Rakouska, a to Moldaublick (Vltavská vyhlídka). Po dopravě přívozem z Horní Plané do Bližší Lhoty cyklistu čeká deset kilometrů pozvolného terénního stoupání do místa Schӧneben, kde je sportovní areál. Odtud cesta pokračuje ještě pět kilometrů do cíle.
Dřevěná rozhledna Alpenblick je na trase kratičkou odbočkou. Rozhledna 33 metrů vysoká byla otevřena v r. 2009. Alpská vyhlídka, jak zní český název, má umožnit výhledy směrem na rakouskou stranu s dohledem až k Alpám. Věž je už nějaký rok nepřístupná.
Pohled z parkoviště na svahu hory Sulzberg (1041 m n. m.) na kovovou věž 24 metrů vysokou. Původně se jedná o starou ropnou věž, která byla zde sestavena v roce 1967. Nalevo pod věží je srub z jedlového dřeva, kde sídlí infocentrum.
Na okraji parkoviště je na kamenu připevněna kovová deska s notovým zápisem a textem písně „Auf d ́Wulda.“ V r. 1990 pamětní tabuli instalovali rodáci z Horní Plané. Text je v německém šumavském nářečí a opěvuje řeku Vltavu. Český text je publikován na stránkách Kohoutí kříž.
Když po zaplacení vstupného vystoupáte po 137 schodech, otevře se před vámi krajinné panoráma Lipenska. K částečné orientaci slouží panel s velkou fotografií s vyznačením dvanácti vybraných sídel v blízkém prostoru Šumavy. Jsou uvedeny nejprve české názvy a pak i německé. Výjimku tvoří jen německé jméno Krumau an der Moldau (kuriozitou je, že Český Krumlov není z Vltavské vyhlídky viditelný).
Západním směrem je nejblíže masiv Smrčiny (Hochficht); vrchol je vzdušnou čarou vzdálen pět a půl kilometru. Vpravo u okraje fotografie vykukuje známá silueta Bobíku, význačného vrcholu Boubínské hornatiny.
Daleký výhled přes lesy a lučiny; tam za pásem hladiny vody je posazeno šumavské městečko Horní Planá. Vlevo nejvýše vystupuje význačný vrchol Želnavské hornatiny – Špičák (je zařazen do turistického programu Šumavský Everest).
Josef Wolf: Srdce Vltavy u Horní Plané, 1918 - 1945 (zdroj snímku: soukromá sbírka). Dávněji tok řeky Vltavy meandrováním stvořil tvar nazývaný Srdce Vltavy. V roce 1958 bylo údolí Vltavy od Nové Pece k Lipnu zatopeno a od té doby Lipenské jezero spoluvytváří současný charakter šumavské krajiny.
Na dalším snímku při levém okraji můžeme spatřit cestu u jezera v Černé v Pošumaví (vzdušnou čarou z Moldaublicku 11 kilometrů. Malebná scenérie jihočeské krajiny, která je vedle rybničních oblastí charakteristická střídáním třpytu vodní hladiny, lesů i lesíků, vlnících se návrší i plání.
Výhled ze Šumavy až k jejímu Podhůří, kde nejvýše vpravo poznáváme masiv Blanského lesa.
Masiv Blanského lesa s horou Kletí přiblížený teleobjektivem. Masiv Blanského lesa představuje rozložitou hradbu v krajině. Vrchol Kleti je vzdušnou čarou vzdálený 30 kilometrů (cestující železnicí jedoucí ze severní strany z Podkletí do Horní Plané má na jízdence vytištěnou vzdálenost 48 kilometrů).
Lipenské jezero uprostřed s výběžkem v Dolní Vltavici, kde je další přeprava přes vodu (z Vltavské vyhlídky vzdušnou čarou je místo vzdáleno 8 kilometrů). Vodní hladina je viditelně vířena prouděním vzduchu i vody. V horizontálách krajiny s mírnými diagonálami a vertikálami stromů se v duši vnímatele ustavuje rovnováha.
Před návratem z letní vyjížďky na Vltavskou vyhlídku čekám na přívoz připlouvající z protějšího přístaviště v Horní Plané (přístav se nachází ve výšce 725 m n. m. a je rovněž součástí turistického programu Šumavský Everest). Když se ohlédnu zpět za svými poutěmi po šumavských hornatinách, zjišťuji, že mne z turistického programu čeká poslední nejvyšší vrchol.
Fotografie: Zdeněk Hosman
Autorský cyklus fotoblogů:
