Kořání

Slovo znějící starosvětsky a básnivě. Kořání je pro člověka většinou neviditelné. Slovem i obrazem nabízím vstup do oblasti rhizosféry.

Jazykovědci uvádějí, že v písemných památkách 12. – 14. století staroslověnské „korenije“ vedle tradičních významů kořání, kořeny, znamenalo též „kouzla, čarování.

Rhizologie

Obor rhizologie se zabývá studiem kořenových systémů rostlin v přirozeném prostředí jejich výskytu, tedy ekologie a cenologie (nauka o skupinách společenství organismů) kořenových soustav v půdním prostředí. Název rhizologie vychází z latinského rhiza  = kořen; pro obor jej navrhl G. N. Vysockij 1905. Mladistvé odvětví je samostatnou kapitolou geobotaniky.

Z vědeckého bádání je kořání jen málo známé jak po stránce anatomicko-morfologické, tak také z pohledu fyziologie, ekologie i cenologicky. Nižší stav zájmu o obor se zdůvodňuje různě, například v minulosti tím, že pro zkoumání kořenů v přírodním prostředí je při sondách v půdě nutnou výbavou motyka a lopata a fyzická námaha. Jiný nadsazený argument jednoho z našich průkopníků-výzkumníků byl: Vykopejte kořeny všech evropských druhů stromů – a dostanete fádní obraz rozvětvených systémů, na nichž jakoby fantazie přírody zapomněla pracovat (sic!).

Sbírka kořání

S různorodým kořáním se potkávám dlouhodobě. Ve volné přírodě je fotografuji, v spletitých podmínkách načrtávám. V soukromí zahrady o zdomácnělé kořeny pečuji a při kultivaci prostředí je občas vyzvedávám, očišťuji a preparuji. Získaným přírodním tvarům nevtiskuji žádnou trvalou podobu ve stylu výroby „samorostů.“ Kořání nabízí jedinečnost forem, variabilitu, vitalitu i výtvarný potenciál. Na fotografiích jsou zaznamenány kořeny v přírodě, jak je nacházím; další část je z mé soukromé sbírky.

Borovice lesní (pinus sylvestris) rostoucí na příkrém svahu nad kamenitým podložím. Erozí půdy se zjevuje kořenový systém: kosterní kořeny, kotvy, mají funkci zajišťování mechanické stability stromu. Obnažené kořeny jsou pokryté borkou. Ukázka odolnosti a vitality stromu v náročných podmínkách.

Padlý dvojkmen suché borovice na skále. Kůlovitý kořen zmizel, zůstávají dutiny.

Mělce kořenící borovice rostoucí na skalním podloží. Na průchozí stezce stopami pocestných zraňované i ohlazované kořání se proměňuje.

Detail kořene borovice se zajizvením po poškození; struktura připomíná letokruhy.

Jiný příklad novotvarů na zjizveném uschlém kořenu borovice.

Škumpa ocetná (rhus typhina L.); čarovné torzo.

Levandule (lavandula); šroubovitě vinuté kořání.

Dřišťál Juliin (berberis julianae); kořenové jádro keře jen s málem kořenů v původní barevnosti.

Rybíz červený (ribes rubrum) v podobě kořenového bludiště.

Bez černý (sambucus nigra L.), rozměry: 95 x 80 x 75 cm. Div přírody.

Kořeny metaforicky

Pro společenskou komunikaci v kultuře se kořeny ustavily metaforou, tj. přenesením obrazu toho, co se domníváme dobře znát, ale… Současný hojný výskyt sousloví typu – „kořeny evropské civilizace, kulturní kořeny, národní kořeny“ – způsobuje, že nadužíváním metafora zplaňuje do duté fráze. Potvrzuje se, že v přechodových obdobích různé podoby strachu před světem vyvolávají inflaci metafor. Neurčité povědomí o kořenech národních našinci vykazují neznalostmi  historiografie. Souvisí to s přijímáním i ztotožňováním se s českými pověstmi; v nich se cítíme být mnohdy oběťmi, zřídka hrdiny. Jinak napsáno: máme „potíže s dějinami“ (název znamenitých esejů Josefa Kroutvora). Zjednodušeně: místo historie se u nás tradují historky. Lokální diskuse o dějinách trochu připomíná žvatlání v nálevnách o politice. Nastává přirozený jev kořenopad?

Autorem publikovaných fotografií je Zdeněk Hosman.