Půlstoletý raport
V roce 1966 jsem i přes zjištění tří zdravotních omezení byl uznán způsobilým k výkonu základní vojenské služby v trvání 24 měsíců. V prosinci 1967 mi vojenská správa náhle poslala povolávací rozkaz k nástupu služby v mimořádném termínu 4. ledna 1968.
Vojákem
K přijímacímu výcviku mne zařadili jako obsluhu kanónu protiletadlového dělostřelectva. V kasárenském režimu jsem se snažil rychle splynout s vojenským cvrkotem, v němž měli ostatní vojíni přede mnou předstih tří měsíců. V Československé lidové armádě byl vojín nástrojem, plastickou hmotou, již formovaly rozkazy poddůstojníků i vojáků sloužících druhým rokem. Platilo, že i kdyby jejich rozkazy byly sebeabsurdnější, musely být splněny. Kdo by si byl troufl zavedenou mašinérii narušit, čekaly ho drsné procedury, kterým dnes říkáme šikanování. Při denním úklidu ubytovacích prostorů baterie mi někteří dozorčí se šklebným úsměvem opakovaně určovali speciální rajón. Časem jsem pochopil jejich ideu, že skvělá pověst útvaru jednou vyleze z otvorů mnou uklízené latríny.
V červnu 1968 jsem byl povolán k evidenčnímu důstojníkovi: „Začíslen budete u štábu, kavalec máte na třetí baterii. Budete u mne dělat písaře a vedle toho se budete starat o útvarovou knihovnu, což s vámi projedná náčelník pro politickovýchovnou činnost.“ Na štábu vojenského útvaru jsem až do konce svého vojančení vídal zblízka různé lampasácké typy (vojákům z povolání se běžně říkalo „lampasák“ – vzniklo podle postranních pruhů na kalhotách uniformy). Zjednodušeně napsáno: naši lampasáci nic starého, tj. naučeného od 50. let nezapomněli a novoty nechtěli. V zeleném houští čněla khaki víla, rotmistryně v podatelně. V červenci mne vyzval politruk útvaru ke vstupu do KSČ. Odmítl jsem s tím, že na okresním sekretariátu jejich partaje jsem evidován jako syn kulaka. Odpověď lampasáka: tupozraký kukuč.
Okupace
21. srpna 1968, asi hodinu po půlnoci, mne vzbudil kamarád ze Slovenska, vojín Eugen M. Na chodbě mi k uchu dal tranzistorové rádio a já slyšel hlas informující o vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Z dovolené se tři dny poté vrátil můj starší kamarád, vojín Ivan S. Zastavil se v Praze. Fotografoval dění na Václavském náměstí, byl také u rozhlasu. Na shromáždění vojáků našeho útvaru Ivan nejen vyprávěl, co viděl, ale také ukazoval prázdné nábojnice i střely na památku jím vydlabané ze zdiva; emotivní chvíle. Vojáci začali vykřikovat, „dejte nám zbraně a půjdeme na ně…“ V kritických srpnových dnech mne v mém volném čase vydatně zaměstnávali dva z mladších důstojníků útvaru. Často jsem psal letáky, krátké zprávy a pak vše rozmnožoval na lihovém cyklostylu. Výtisky se z kasáren distribuovaly do města pomocí sítě spolupracovníků.
Zbytek srpna a pak i následující dva měsíce r. 1968 jsme byli v kasárnách zavřeni bez možností vycházek. Nad útvarem občas přelétla helikoptéra a z ní vypadávaly letáky. My vojáci jsme měli sbalený velký polní ranec, tedy vážný stav. Několik nocí jsme pro možné vyhlášení bojového poplachu museli spát oblečení. Dodnes si pamatuji všeobecně sdílený pocit stísněnosti a tíže nejistoty z budoucích událostí. V září 1968 odešel do civilu můj starší kamarád Ivan. Byl zručným grafikem a v Praze našel zaměstnání v ČTK a v Pressfotu. Do jara 1969 jsme spolu korespondovali.
Ivan mi poslal tuto srpnovou pohlednici (lícová strana a vnitřní strana).
K novému roku 1969 jsem od něj dostal originální péefko (vrchní strana).
Uvnitř pod fotografií je jeho prozíravý zápis.
Poslední zprávu mi poslal na pohlednici z jihofrancouzského města Arles, kde v roce 1888 žil a maloval Vincent van Gogh.
Jak to bylo se mnou před vojnou a po ní
V roce 1966 jsem maturoval na střední všeobecně vzdělávací škole (SVVŠ bylo tříleté gymnázium). Přihlásil jsem se ke studiu na VŠ. Po přijímacích zkouškách přišla zpráva: „Přijímací zkoušku jste vykonal úspěšně, avšak byla dána přednost lépe vyhovujícím uchazečům; podpis: Bohumír Janoušek, děkan.“ Naše energická matka se pro vysvětlení vypravila na studijní oddělení fakulty. Odtud ji poslali do okresního sekretariátu KSČ. Po delším čekání ji přijal partajní kádrovák. Na otázku – kdo je lépe vyhovující uchazeč o studium, vytáhl složku: „ vždyť váš syn je potomek kulaka, tak co byste chtěli…“ (můj otec byl dělník v továrně a jeho tatínek, můj dědeček, byl do r. 1948 vlastník zbytkového statku, který mu po únoru 48 režim zabral). Matka se zeptala: „Proč mají být děti trestány za své rodiče či prarodiče?“
Na VŠ jsem studoval až po ukončení základní vojenské služby od roku 1969. Zaklínadlo „syn kulaka,“ ustalo…
Fotoreprodukce: soukromý archiv Z. Hosmana
Zdeněk Hosman
Móda transgender žáci
Identitární politika levých liberálů. Genderová lingvistika a sociální konstrukty sexuality. Módní ideologie transgender žáci.
Zdeněk Hosman
Šumavský Everest – Moldaublick
Ještě jedna výprava na pravý břeh vodní nádrže Lipno s cílem navštívení rozhledny Moldaublick. Vltavská vyhlídka, aneb jak můžeme vidět Lipensko z Rakouska. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Šumavský Everest – Smrčina i Hochficht
V okrsku Trojmezenské hornatiny. Na vrcholu česko-rakouského rozhraničení; mezi mrtvým a živým lesem. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Vládní stratkom
Pokrokářská novořeč. Loutkohra principála F – frazéra. Petrův princip nekompetentnosti v byrokracii.
Zdeněk Hosman
Bublifuky mediokracie
Mediální zaklínadla bájeslovím. Čeští novináři versus společnost. Strategie a triky mediální manipulace. Mediasféra ve svých osidlech.
Zdeněk Hosman
O žvanění v politice a mediasféře
Prožvanit se k moci a ke korytu. Komunikační pakultura mocí a její triky. Existenciální obrana jedince.
Zdeněk Hosman
Den u alpských jezer
Výjezd s kamarády za hranice všedních dnů spolu s příležitostným výšlapem podhorským terénem. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Českokrumlovský karneval
Přehlídka originálního ustrojení účastníků 17. ročníku průvodu městem. Téma „Labyrintem města“ zrozeno z obrazotvornosti prózy Jana Amose Komenského. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Vojenským prostorem Boletice
Exkurse zakázanou oblastí mezi Šumavou a jejím podhůřím. Putování částí území zaniklého osídlení krajiny. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Kleť, hora Kráska
Je viditelná zdaleka z horských vrcholů Šumavy, též z vnitrozemí. Pro cestovatele se masiv Blanského lesa s horou stal orientační částí oblasti i přitažlivým místem k návštěvám. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Nástup přelomu doby
Po přelomu budou „manažerské“ společnosti sdružené do tří velkých superstátů různé síly. „Manažerismus“ umí vzbudit nadšení, určit válečné cíle, vytvořit všude páté kolony a vnuknout svým bojovníkům fanatickou morálku.
Zdeněk Hosman
Šumavský Everest – Třístoličník
Výstup na vrcholy hraničního hřebenu mezi Bavorskem a jihovýchodní částí Čech s výhledy nejen do prostoru Šumavy. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Na Mandelsteinu
Navštívení česko-rakouského pomezí Vitorazska. Podzimní čas s výhledy z hory Mandelstein nad Novohradskem do části prostoru jižních Čech. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Zámecká zahrada s ohyzdou
Opakované procházení od jara do podzimu a záznamy proměn několika částí zámecké zahrady v Českém Krumlově. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Lehké opevnění na Šumavě
Když na železniční trati směrem z Volar do Vimperku cestovatel vystoupí z vlaku na zastávce Soumarský Most, může se cestou názorně vrátit do předválečného času 1936 – 1938. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Fotolovení čápů
Letní číhaná mezi měsíci červenec a srpen. Fotozáznamy z předvádění členů jedné rodiny řádu brodiví.....
Zdeněk Hosman
Vítkův Kámen
V českých zemích nejvýše v terénu založený hrad (1035 m n. m.). Výhledy na Lipensko a několik šumavských tisícovek, do Pošumaví i na masiv Alp. Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Pozoruhodnosti šumavských lokálek
Tratěmi jihovýchodní Šumavy. Spolky nadšenců železniční profese se pokoušejí udržovat a rozvíjet dědictví předchůdců... Fotoblog.
Zdeněk Hosman
Opatskou stezkou k vodopádům sv. Wolfganga
V části terénu Vyšebrodska. Kus historie i současnosti spjaté s existencí cisterciáckého kláštera. Přírodní výjevy na říčce Menší Vltavice. Vodní fotoblog.
Zdeněk Hosman
Plavení dřeva Želnavským smykem
Technická památka Želnavský smyk, odbočka Schwarzenberského plavebního vodního kanálu, byla rekonstruována a počátkem května 2022 se konala slavnost s ukázkou plavení dřeva. Fotoblog.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 111
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 846x
Pokračování blogů: Zdeněk Hosman – literární kovárna (litterator.cz)