Toulky kolem Blanice

V dávnověku byla zlatonosná, dnes je částečně perlorodá. Horní tok od prameniště na Šumavě až k vodní nádrži Husinec. Říční fotoblog.

V srpnu roku 2021 jsem třikrát vyjel do fyzicky náročného terénu a při toulkách se mi tekoucím cílem stala část řeky Blanice (to jméno mají dvě, jedna je přítokem Sázavy a jiná je přítokem řeky Otavy).

Želnavská hornatina na Šumavě s význačnými vrcholy, vlevo Lysá; výška 1228 m n. m. a vpravo Knížecí stolec, 1226 m. Lesy na obou horách v lednu r. 2007 zničil orkán Kirill. Na úpatí jedné z hor jsou prameny Blanice. Snímek je z vyhlídky 893 m n. m. 

Prameniště Blanice se nachází na území Vojenského újezdu Boletice pod horou Lysá ve výšce 972 m n. m. V místě bývala od 18. století osada dřevařů Goldberg (zaniklá obec Zlatá). V zarostlé louce jsou skryté prameny Blanice a v okolí ruiny domů (v r. 1921 v místě bylo 40 domů a 224 obyvatel). Místo prameniště označuje informační tabule VLS, s. p. divize Horní Planá.

Po osmi kilometrech od prameniště míří řeka do charakteristického šumavského terénu nad obcí Arnoštov ve výšce 830 m n. m. Pojmenování Blanice (německy Flanitz) je odvozeno od slova blanná, tj. protékající blaněmi. Staročeské „blaně“ byly vlhké louky či pastviny.

Na toku Blanice existovala řada mlýnů. Současný stav Blanického mlýna zjevuje nekulturnost současného majitele.

V toulkách jsem se zastavil na hrázi Křišťanovického rybníka. Je nejvýše vzniklým rybníkem v České republice, 785 m n. m.; jeho plocha má 13 ha. Do rybníka přitéká voda z mokřadů a okolních rašelinišť, proto má vodu zlatohnědě zbarvenou. Z vodního zdroje nedaleko hradu Hus odtéká voda do řeky Blanice.

Náběh do ohybu řeky v nadhledu z okraje skalního ostrohu hradu Hus. Voda viděná z výšky 40 – 50 metrů je průzračná, zároveň přírodně tónovaná substrátem rašeliny. 

Blanice byla v dávnověku známa jako zlatonosná. Zlato se podél toku rýžovalo v několika etapách, zejména v okolí obce Záblatí (Sablat) nejvýrazněji ve 12. a 13. století. V ohybu řeky pod hradem Hus jsem potkal rodinu: otec, podle pohybu znalec místa, výpravu vedl. Matka asi s desetiletým synkem byli vybaveni pánvemi a zaujatě rozvíjeli dovednosti v rýžování zlata.

Památečný kamínek z Blanice. Zlato jsem v řece nehledal, jen jsem si nabral tři velké hrsti kamínků do plastové nádoby. Makro-snímek ilustruje náhodný nález (reálná velikost objektu 10 x 20 x 4 mm). Třpytivé kousky asi nejsou zlatěnky, spíše mědinky…

Zhruba kilometr od obce Záblatí na Prachaticku je Řepešínský mlýn a když se v kaňonu nad ním po srpnové povodni r. 2002 částečně proměnil tok Blanice, vytrasovala Správa Národního parku s CHKO Šumava Naučnou stezku Na soutoku. Fotografie úvodní části stezky a i následující čtyři snímky prostředí ilustrují.  

Na jedné z informačních tabulí podél stezky je náčrt zobrazující původní koryto Blanice (1994) v porovnání s tím, jak se po povodni upravilo (náčrt vpravo 2003). V horní části řeka opustila oblouk a ve středním úseku se rozdvojila. Červená barva v náčrtu vyznačuje pole eroze a štěrkové lavice (nánosy kamenů), které jsou místy vysoké nejméně metr.

Boční pohled z levého břehu na tok řeky kolem střední části naučné stezky.

O energii říčního proudu se přesvědčíte, když do něj vstoupíte ať už kvůli osvěžení, ze zvědavosti nebo k fotografování. Zaujalo mne místo s širokým rozlivem i „říčními schody“ a též názorný příklad hydraulické členitosti přírodního toku, např. různé směry a rychlosti proudění (dynamické vzdutí před překážkou, tišina, úplav). 

Při vstupu a k pohybu stezkou Na soutoku (délka 3, 4 km) je návštěvník zřizovatelem vyzván k vlastní odpovědnosti s upozorněním na padající a padlé stromy i jiné překážky a stav vody. Terén je místy pralesovitý.

Když pak chodec přejde po položených kmenech nad potoky Křemenný a Milešický (levé přítoky Blanice pramenící v Boubínské hornatině), spatří působivou scenérii.

Asi dva kilometry jihovýchodně od obce Záblatí se nad údolím s řekou Blanicí tyčí Skalní vyhlídka, 615 m n. m. Nabízí se tu výhled do krajiny rámované v pozadí Boubínskou hornatinou s jejími význačnými vrcholy – vlevo Bobík (1266 m) a vpravo Boubín (1362 m).

Hráz Husinecké vodní nádrže. Dílo se uskutečnilo v období 1934 – 39. Účelem stavby bylo omezit ničivé záplavy vesnic na dolním toku Blanice. Výška hráze je 34 m, v koruně je délka 196, 5 metru. Husinecká přehrada je gravitační (tížná) zděná stavba. 

Vodní nádrž Husinec zadržující vodu Blanice dnes slouží jako zásobník pitné vody pro město Prachatice. Vodní plocha rezervoáru je v rozsahu více než 60 ha.

Řeka Blanice, s přízviskem Vodňanská (označení rybářského revíru) je od května roku 1989 vyhlášena Národní přírodní památkou. Hlavním zdrojem ochrany je na horním toku výskyt významné populace perlorodky říční.

Fotografie: Zdeněk Hosman