Jsem divák a také žena. Velmi citlivě vnímám tenkou hranici mezi uměním a vulgaritou. U aktů je to zvlášť citlivé. Ona existuje samozřejmě i obecně, ale tady je to na první pohled vidět. Tedy u každého tzv. po jeho. Z mého úhlu pohledu v umění musí být něco, aby člověk vnímal nejen objekt, ale nalezl krásu. Lidské tělo nevyjímaje. Mužské, ženské - nevidím rozdíl. Když chybí onen paprsek krásna, sklouzává to k obscénnosti. Hodně lidí se k ní dnes uchyluje, protože dosti spolehlivě budí pozornost. "Zviditelnit se" se tak často stává cílem, že obsah se zcela vytrácí. Posílám pozdrav a jeden zajímavý snímek - je to víc krása ženy, anebo linií - nevím jistě. Také akt: http://jdem.cz/c27wc5 .

Paní Dano, děkuji za diskusi.

Vyjadřujete docela dobře svůj osobní náhled na zobrazování těla.

Kdysi bývala krása jednou z důležitých podmínek výtvarného umění. Je o tom řada názorných dokladů. Pak se umělci zkusili podívat na odvrácenou stranu krásy a některé zaujala ošklivost (mimochodem Umberto Eco dal do oběhu dvě knihy: Dějiny krásy; Dějiny ošklivosti).

Cosi, co bývávalo krásné, časem třeba oslabí - hranice jsou tenké a prostupné. Odstup v čase bývá spravedlivým posuzovatelem.

Mne v umění mimo jiné zajímá "tajemství," které mi umožní se k artefaktu vracet a nalézat v něm, co jsem neviděl dříve...

Ono Vámi zmíněné - "zviditelnit se" - je marketingový trik.

Nejhezčí akty, které jsem kdy viděl, jsou v sídle Hlavkovy nadace.

Pane Řezníku, díky za tip.

Škoda, že jste nepřidal jméno nějakého z malířů aktů, kteří jsou ve sbírce Hlávkovy nadace...

Pane Hejno, díky za palce