Byla jsem tam napřed jako velmi malá a pak až teď, jako důchodkyně. Celá léta byla přístup k jezeru v pásmu uzavřeném železnou oponou. Je to krásné místo, krátce po revoluci dýchalo divokou nezkrocenou Šumavou. Ještě nebylo tolik dotčeno turismem. Z Vašeho zamyšlení pane Zdeňku mne nejvíc zasáhla fotografie nápisu, který je vytesaný jistě velmi pracně do kamene: "Natažený ve vysoké trávě, dívám se toužebně po vysoké stěně." (A.S.). Tolikrát mi tahle slova táhla hlavou v horách. Nejen na Šumavě, také v Tatrách, Krkonoších, Adršpašsko - Teplických skalách, Příhrazech, turnovském Skaláku a jiných a jiných. Je moc dobře, že si dal někdo tu práci. Je to totiž daleko nejhezčí věc, která by měla být tesána do kamene často. A tak děkuji autorovi desky i Vám za krásnou, jímavou vzpomínku. Zdravím. .

Paní Dano, děkuji Vám za oživlou vzpomínku.

Ztotožňuji se s Vaším citlivým vhledem i náhledem na vztah jedince k přírodě i k jednotlivým oblastem, jak jste je zmínila.

Tváří v tvář obelisku A. Stiftera nad Plešným jezerem jsem se pokoušel představit si tu ohromnou vůli, pracovitost, námahu i oddanost, což vše byla součást práce kameníků, kteří památník v létech 1876-77 nad jezerem budovali.

Ještě zdůrazňuji, že ve slovech spisovatele A. Stiftera (A.S.) je všudypřítomné výtvarné vidění, tj. obraznost. V tom působí nadčasově.

Uměřenému turismu v přírodě zdar