Zase krásné povídání a nádherné fotky. Děkuji.

Díky za děkuji i palce...

Krásné putování.

Děkuji.

Tedy Zdeňku, to je zase přírodní krásy v jednom blogu. Nemohu se na ty květy, ale hlavně na motýly vynadívat. Většinu jsem neviděla vůbec, nebo už dávno.

Hodně mě zaujala i ta Vřetenuška obecná. Je úžasná, a nikdy jsem o ní neslyšela natož, abych ji viděla. Krásné vybarvení má.

Díky Vám moc, že rozdáváte radost!

Paní Marie, z Vámi napsaného vyplývá, že pro lidi všeobecně v přírodě existuje leccos neznámého a pro zájemce příležitosti k objevování.

K Vámi zmíněné vřetenušce dodávám, že je to krása jedovatá. Její zbarvení je vlastně signálem pro predátory - pozor!

Děkuji za čtenářskou přízeň.

Představte si milý Zdeňku, že přímo ve Vyšenských kopcích jsem vlastně nikdy nebyla. Ale připomenul jste mi mnoho druhů kytiček i hmyzu - a všechny jsem nalézala na loukách nad Větřínským údolím směrem k Němčí, a do kopců pod lesy. Ty mi vždycky připomínaly svým rozsahem Gulbranssenovy "lázy". Rostlo tam všechno, co popisujete, a k tomu ještě spousta druhů lučních květin, tehdy ne vzácných. Od vlašťovičníku (na bradavice), přes nejrůznější lomikámeny, zvonky, v údolí potůčků devětsily, a na vyprahlých slunných svazích slzičky panny Marie, také třezalky, chrpy, čekanky, vlčí máky, vratič aromaticky vonící po rozetření v prstech (maminka ho milovala), a to vše zahalené neuvěřitelnou směsicí vůní heřmánku a mateřídoušky, občas se zavanula i dobromysl. Zjara pak první podběl, fialky, petrklíče, každý kousek vody byl lemovaný blatouchy (doma se jim u nás říkalo mastné knedlíky :)) - a hlouběji v lesích koberce sasanek, jaterníků a později konvalinek, ty pak voněly doma až na chodbu. Všechny broučci a motýli, co tu máte, důvěrně znám - dlouho u nás v Čechách motýli mizeli, ale od loňska vídávám pojednou zase hnědásky, modrásky a bělásky. Pěstuji pro ně agastaché, šantu kočičí a echinacey - třapatky - mají je nejraději. Také komuli Davidovu. O šantu se perou s naší číčou. Největší radost mi udělal Váš snímek vřetenušky - to byl brouček mého dětství zmiňována je i v nedostižném leporelu "Cvrček a mravenci" - mé nejmilejší. To tady, to je mé dětství - to úplně první, kdy se ještě patou vytočil důlek na prašné cestě (na asfaltu cyklostezek to nejde pochopitelně) a pak se až o setmění cvrnkaly kuličky. Díky, omlouvám své nadšení, ale Vy dobře víte, jak ráda to tam u Vás mám. Moc děkuji a slovy Karla Hynka Máchy: ".... na své pouti pozdravuji zemi. Zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj... šírou tu zemi. Zemi jedinou.". Vřelé díky.

Tento dlouhý diskusní příspěvek je projevem nadšené milovnice přírody, jakož i velmi dobré pamětnice flóry a fauny z dob dětství, mládí a s přesahem do dospělosti. Chválím!

Dano, též děkuji za díky, jež jsou nejen slovy srdečné.

Doporučuji další krajinu :-)

https://nature.hyperlink.cz/dubcova.php

Jinak, krásné fotografie...

Paní Naďo, děkuji Vám za tip i za ocenění.

Rád se podívám.

To jsou barvičky, krása.

Děkuji za palec s pochvalou, těší mne.