Diskuse
Památné solitéry II
Děkujeme za pochopení.
B15l19a15n25k29a 30M85a85r59t92í57n72k27o92v42á
Jako vždycky -
Z11d10e91n44ě24k 18H55o56s39m54a85n
Děkuji, jako vždycky
S81o36ň33a 77P37r84a94ž93á80k87o79v76á
Zajímavý fotoblog. Děkuji.
Z68d73e11n16ě55k 46H36o81s45m96a26n
Děkuji za palec s úsměvem, jakož i náhled.
Prosím, promiňte mi prodlevu v reakci na Vaší diskusi. Všiml jsem si jí až po 24 hodinách.
B33o12h96u62n57k84a 74J43a85k93u77b66c33o94v88á
Teda Vaše fotky jsou jako olejomalby... Skoro kouzelné!
Z47d48e29n22ě21k 67H55o43s54m49a82n
Paní Bohunko, děkuji za pochvalu s úsměvem i palcem.
Kouzlí hlavně světlo, já jen dokumentuji.
M27a56r83i20e 56Š54í35p86k41o45v94á
Tak to je tradičně úžasný blog. Váš vztah k přírodě, Zdeňku, je velmi potěšitelný a povzbuzující.
S moruší jsem se setkala jako holka, když jsme chodili do zahrady pro děti mezi Pražským hradem a Prašným mostem. Plody mi moc chutnaly. A ještě mám v Praze jeden oblíbený strom - jinan dvoulaločný. Chodila jsem kolem něj skoro denně do Chotkových sadů.
V blogu jsou nádherné stromy. Mě nejvíc zaujal ten habr. Trochu mi připomíná staré lidi, kteří jsou krásní tím, že mají ve tváři celý svůj život.
Díky moc za tu přírodní radost!
Z46d90e73n95ě44k 82H60o57s29m43a95n
Když si téma fotoblogu najde vnímatelku, jako jste Vy Marie, mám radost ze sdílení. Ještě o to více s přídavkem pražské topografie.
Stromy jsou svým způsobem těla a ty letité mají svoji tvářnost, jak píšete. Zmíněný habr ve fotoblogu se jeví sukovitým, podobným živému samorostu. Má výraz patriarchy, důstojného starouše s gestem žehnání.
Marie, děkuji Vám za trvající přízeň.
V64a65š55e63k 17V17a12š66á83k
Stromy jsou pro mě svědectvím doby. Pamatuju se, jak můj tatínek komentoval více než stoletou alej u Osova slovy: "To je chrám boží přírody". Tím víc mě uráží, když se vyjde vstříc motoristům, kteří se neumějí vejít na silnici a stromořadí se poráží. Sám jsem vysadil před lety dvě vrbičky, které už se vyšvihly z proutku až do výšky nad tři metry. Dělají mi radost. Morušemi jste mi, Zdeňku, připomněl dětství, protože bílou i černou měli na zahradě v Řevnicích moji prarodiče. Mají velmi lahodné plody. Když jsem byl naposledy u moře - před deseti lety na Chalkidiki v Řecku - cestou byly dva stromy. Nikdy jsme si se ženou neopomněli aspoň pár moruší utrhnout. Článek se vám, Zdeňku, tradičně povedl. Totéž lze říct i o fotografiích. Díky.
Z92d55e75n49ě63k 30H15o13s33m97a74n
Vašku, je štěstí mít takového diskutéra, jako jste Vy. To proto, že jste k tématu přidal osobní zkušenost domácí i zahraniční. Sázení stromů je činnost z nejzáslužnějších a odměnou je jejich vitalita. Stromy jsou většinou individuality podobné člověku, avšak některé žijí déle, nejstarší lidé.
Srdečně děkuji za přátelskou diskusi i ocenění.
D75a80n47a 20Š66u31m59o39v82á
S potěšením jsem si prohlédla krásné fotografie, vůbec jsem netušila, že stromy jako akát, dřín anebo moruše mohou vyrůst do takových rozměrů. Vrátila jsem se ráda i k odkazům na předchozí články a je to moc fajn, připomenout si stromy a místa, která důvěrně znám. Určitě k nim patří i Zlatokorunský klášter, kde je takových památných stromů víc, a jiné další, krásné torzo dubu je také blízko Lišova, tzv. Žižkův dub a to vůbec nemluvím o většině hrází velkých jihočeských rybníků - tam jsou celé aleje překrásných stromů. Oni rybníkáři dobře věděli, že jim kořenový systém tak, jak prorůstá zpevňuje hráze. Dík za krásné připomenutí a moc zdravím do Podkletí.
Z16d16e91n87ě78k 33H33o37s92m55a62n
Děkuji od konce - za palec i srdce a pozdravení Podkletí.
Kdo chodí krajinou s očima otevřenýma, vždy může objevovat dosud nepoznané. Myslím si, že je toho u nás k vidění hodně.
- Počet článků 111
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 846x
Pokračování blogů: Zdeněk Hosman – literární kovárna (litterator.cz)