Jako vždycky -

Děkuji, jako vždycky

Zajímavý fotoblog. Děkuji.

Děkuji za palec s úsměvem, jakož i náhled.

Prosím, promiňte mi prodlevu v reakci na Vaší diskusi. Všiml jsem si jí až po 24 hodinách.

Teda Vaše fotky jsou jako olejomalby... Skoro kouzelné!

Paní Bohunko, děkuji za pochvalu s úsměvem i palcem.

Kouzlí hlavně světlo, já jen dokumentuji.

Tak to je tradičně úžasný blog. Váš vztah k přírodě, Zdeňku, je velmi potěšitelný a povzbuzující.

S moruší jsem se setkala jako holka, když jsme chodili do zahrady pro děti mezi Pražským hradem a Prašným mostem. Plody mi moc chutnaly. A ještě mám v Praze jeden oblíbený strom - jinan dvoulaločný. Chodila jsem kolem něj skoro denně do Chotkových sadů.

V blogu jsou nádherné stromy. Mě nejvíc zaujal ten habr. Trochu mi připomíná staré lidi, kteří jsou krásní tím, že mají ve tváři celý svůj život.

Díky moc za tu přírodní radost!

Když si téma fotoblogu najde vnímatelku, jako jste Vy Marie, mám radost ze sdílení. Ještě o to více s přídavkem pražské topografie.

Stromy jsou svým způsobem těla a ty letité mají svoji tvářnost, jak píšete. Zmíněný habr ve fotoblogu se jeví sukovitým, podobným živému samorostu. Má výraz patriarchy, důstojného starouše s gestem žehnání.

Marie, děkuji Vám za trvající přízeň.

Stromy jsou pro mě svědectvím doby. Pamatuju se, jak můj tatínek komentoval více než stoletou alej u Osova slovy: "To je chrám boží přírody". Tím víc mě uráží, když se vyjde vstříc motoristům, kteří se neumějí vejít na silnici a stromořadí se poráží. Sám jsem vysadil před lety dvě vrbičky, které už se vyšvihly z proutku až do výšky nad tři metry. Dělají mi radost. Morušemi jste mi, Zdeňku, připomněl dětství, protože bílou i černou měli na zahradě v Řevnicích moji prarodiče. Mají velmi lahodné plody. Když jsem byl naposledy u moře - před deseti lety na Chalkidiki v Řecku - cestou byly dva stromy. Nikdy jsme si se ženou neopomněli aspoň pár moruší utrhnout. Článek se vám, Zdeňku, tradičně povedl. Totéž lze říct i o fotografiích. Díky.

Vašku, je štěstí mít takového diskutéra, jako jste Vy. To proto, že jste k tématu přidal osobní zkušenost domácí i zahraniční. Sázení stromů je činnost z nejzáslužnějších a odměnou je jejich vitalita. Stromy jsou většinou individuality podobné člověku, avšak některé žijí déle, nejstarší lidé.

Srdečně děkuji za přátelskou diskusi i ocenění.

S potěšením jsem si prohlédla krásné fotografie, vůbec jsem netušila, že stromy jako akát, dřín anebo moruše mohou vyrůst do takových rozměrů. Vrátila jsem se ráda i k odkazům na předchozí články a je to moc fajn, připomenout si stromy a místa, která důvěrně znám. Určitě k nim patří i Zlatokorunský klášter, kde je takových památných stromů víc, a jiné další, krásné torzo dubu je také blízko Lišova, tzv. Žižkův dub a to vůbec nemluvím o většině hrází velkých jihočeských rybníků - tam jsou celé aleje překrásných stromů. Oni rybníkáři dobře věděli, že jim kořenový systém tak, jak prorůstá zpevňuje hráze. Dík za krásné připomenutí a moc zdravím do Podkletí.

Děkuji od konce - za palec i srdce a pozdravení Podkletí.

Kdo chodí krajinou s očima otevřenýma, vždy může objevovat dosud nepoznané. Myslím si, že je toho u nás k vidění hodně.